MYŠÍ VTIPY ZE ŠUPLÍKU

Známý vídeňský humorista, satirik, kabaretiér, novinář, prozaik, dra­matik, scénárista, důstojník z povolání, před tím studující práva – to vše pat­ří k jednomu jedinému jménu. Roda Roda, vlastním jménem Sandór Friedrich…

Nádhernou, ztřeštěnou komiku bratři Marxů známe u nás z americ­kých filmových komedií třicátých let – „Kobylkáři“, „Kachní polévka“, „V cirkuse“ a „Noc v opeře“. (Kdysi jsme v televizi viděli ještě také krátkometrážní televizní komedii z roku 1960, „Neuvěřitelná loupež klenotů“, kdy se trojice nejslavněj­ších bratrů objevila před kamerou na­posled.)

Řekne-li se „nejslavnější buřinka v dějinách filmu“, každý vysloví jedním dechem jedno jediné jméno – Charlie Chaplin. Nebyl však jediný, pro něhož byl neodmyslitelnou součástí jeho kostýmu tento tvrdý, černý klobouk.

Přiznávám, že jsem ještě před několika lety nevěnoval tomuto umělci pozornost. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by on, jeden z nejpopulárnějších herců německy mluvící hudební a divadelní scény, známý kdysi i u nás z divadla i z filmového plátna, byl ještě živ a navíc stále ještě aktivní!

Začátkem 50. let byla u nás jazzová hudba v nemilosti. Velké orchestry zanikaly, repertoár měnily na tzv. hudbu estrádní a „náladovou“ jak se též říkalo. Populární orchestr Karla Vlacha našel dočasné útočiště u státních cirkusů a varieté.

Když jsem se poprvé setkal s drastickou komikou Jima Carreyho, přiznám se, že jsem jí byl trochu zaskočen a trvalo mi chvíli, než jsem si na ni zvykl. Pak jsem uviděl film Miloše Formana Muž na Měsíci ve kterém hrál Carrey hlavní roli.

Mám rád filmy Woodyho Allena i jeho samotného jako spisovatele a konečně i jako hudebníka – jeho koncert v Praze v roce 2008 jsem si nenechal ujít.