PARADŽANOV, Sergej (1924 – 1990)

Kdykoliv jsem se dostal v sedmdesátých a osmdesátých letech do Moskvy, ve většině případů směřovala má cesta nakonec do Jerevanu. Tam jsem měl životního kamaráda bohemistu a spisovatele Hovika Harutjunjana, tam bylo nejvíc přátel mého dalšího drahého kamaráda, tehdy již nežijícího klauna a mima Leonida Jangibarova.

POLOMSKÁ, Barbara (1934-2021)

Českým filmovým divákům se představila ve filmu Varšavská siréna na MFF v Karlových Varech v roce 1956. Tehdy také poprvé navštívila Československo. Bylo mně jedenáct, sbíral jsem na festivalu autogramy a ona se mi moc líbila. Jednou jsem si řekl o autogram, podruhé také, potřetí už i o adresu. Smála se a napsala mi ji. … Číst dál

JÜRGENS, Udo (1934 – 2014)

21. prosince 2014 citovaly jedny noviny to, co jsem napsal na svém facebookovém profilu: „Právě před chvílí jsem se dozvěděl, že dneska zemřel náhle ve Švýcarsku zpěvák, jemuž jsem zrovna v těchto dnech dopsal dopis, kterým jsem chtěl navázat na naše rozhovory z let 1966-67. Už si ten můj dopis nepřečte. Z jeho náhlého odchodu … Číst dál

MKRTČJAN Frunze (1930 – 1993)

Vím, že byl uznávaným hercem i dramatických rolí, mě ale zajímal jako komik. Když jsem o něm psal, charakterizoval jsem ho jako „komika se smutnýma očima“ anebo „Frigo z Jerevanu“ – výraz jeho tváře mi totiž připomínal hvězdu americké němé grotesky Frigo Bustera Keatona.

BARDOT, Brigitte (1934)

Říkali jsme jí Bardotka. Proslula milostnými románky, pokusem o sebevraždu, ochranou zvířat a téměř 50 filmy Od doby, kdy byla tato kráska francouzského filmu světově proslulým sexy symbolem, uplynula již řada let. Zatímco v šedesátých letech si za iniciálami BB představil okamžitě každý onu jedinečnou filmovou krásku Brigitte Bardotovou, dnes se ve světě s písmeny … Číst dál

HALLETZ, Erwin (1923 – 2008)

Spolupracoval s mnoha hvězdami filmu i taneční hudby, počínaje Marikou Rökk, Zarah Leander, Johannesem Hesstersem a konče Connie Francis, Peterem Alexanderem či Udo Jürgensem.

Vico Torriani zpíval jeho hit Ananas aus Caracas (u nás píseň Ananas-Caracas proslavili v padesátých letech Eva Martinová a Karel Duda z Brna) nebo Siebenmal in der Woche (česky Sedmkrát v týdnu nazpíval Milan Chladil).

Uncle Satchmo’s Lullaby byl zase hit, který složil pro Louise Armstronga a malou holčičku Gabrielu.

Rakouský skladatel, aranžér a dirigent, ERWIN HALLETZ. Od 27. října o něm můžeme mluvit jen v minulém čase.

Když v šedesátých letech přišly do našich kin filmové mayovky, slavily záhy úspěch i samotné melodie z těchto filmů. Kromě skladatele Martina Böttchera, který byl nejčastějším (a nejvýznačnějším) autorem, podíleli se na některých dalších filmech ještě skladatelé jiní. Byl mezi nimi i Erwin Halletz, který opatřil hudbou filmy Poklad Aztéků a Poklad boha Slunce.

Narodil se ve Vídni v roce 1923 a už v sedmadvaceti stál v čele tanečního orchestru. Od roku 1953 začal spolupracovat s filmem – skládal filmovou hudbu, nahrával filmovou hudbu. V šedesátých letech se stal dirigentem symfonického orchestru v Monte Carlu, do rodné Vídně se vrátil v roce 2002.

Po Erwinu Halletzovi jsem začal pátrat před několika týdny v souvislosti s rakouským filmem, který se měl v roce 1967 natáčet v mezinárodním obsazení a v němž měl hlavní roli hrát náš Jan Werich.

Vídeňská společnost Intercontinental-Filmproduktion oznámila, že hlavní roli v dosud největším a nejdražším rakouském filmu svěřila Janu Werichovi. Jde o zfilmování slavné Puškinovy povídky Poštmistr,“ psalo se tehdy v časopise Kino. „Midnight in Moscow zní název vídeňské adaptace. Proč používá rakouská výroba anglického názvu? Film je totiž určen jen z pěti procent pro rakouský trh. A na světovém trhu se užívá právě anglických názvů. Tomu také odpovídá mezinárodní herecké obsazení. Poštmistrovu dceru vytváří hvězda francouzského filmu Anna Karinová, objev režiséra Jeana-Luca Godarda.

Z Hollywoodu přijedou k natáčení Lex Barker (známý jako představitel Old Shatterhanda) a George Hamilton (hrál ve filmu Viva Maria). Jugoslávie je zastoupena Dunjou Rajter. Ze západního Německa byl angažován Mario Adorf a Günther Stoll (…) Režisérem filmu Půlnoc v Moskvě je Vídeňák Rudolf Zehetgruber. A hudbu k filmu nahrál – podle ruských lidových melodií – dirigent Erwin Halletz se symfonickým orchestrem z Monte Carla…“

Skutečnost, že se o hudbě k tomuto filmu psalo jako o hudbě již nahrané, mě vedla k tomu, že jsem se právě pana Halletze chtěl zeptat v jaké fázi byl tehdy film rozpracován a zda si nevzpomene z jakého důvodu nebyl dokončen. Oslovil jsem proto hudebního redaktora rakouského rozhlasu, ve Vídni žijícího někdejšího známého slovenského kapelníka Pavola Polanského, který mi 24. října napsal: „Rád bych Vám chtěl pomoci při kontaktování pana Erwina Halletze. Protože jsem ho již mnoho let neviděl (naposledy v r.1987 nebo 89 v Monte Carlu, kde mnoho let žil) musel jsem začít pátrat a dopátral jsem se smutné skutečnosti. Erwin Haletz leží ve svém vídeňském bytě nehybně a nekomunikuje… Protože je bezdětným vdovcem, stará se o něj dáma, která mi o jeho nemoci nechtěla, anebo nemohla nic říct, jenom tolik, že ho opatruje. Jsem z toho sám velmi smutný… Každopádně Vám zasílám jeho adresu a telefon – možná se jeho stav zlepší, kdo ví?“

Bohužel, než jsem stačil spojení nějak využít, přišel mi od Pavola Polanského 1.listopadu 

e-mail s touto informací: „Dnes jsem v našem deníku KURIER četl zprávu, že pan Erwin Halletz dne 27.10.08 zemřel. Je to všechno nějak „makabr“, ale to je realita.“

O rakouském filmu s Janem Werichem v hlavní roli jsem se tedy od důležitého pamětníka Erwina Halletze už nic nedověděl.

Zato jsem však pocítil nutnost o odchodu této významné muzikantské osobnosti informovat české čtenáře.