18 MINUTY ONDŘEJE SUCHÉHO
Dobrý a ještě lepší František Nepil 3
spisovatel
Dobrý a ještě lepší František Nepil 3
Frank Elstner zcela zásadně ovlivnil můj způsob psaní a stal se navíc mým letitým kamarádem. Jeho knihu Věci z jednoho pokoje, která vyšla v roce 1966, jsem ve své knihovně zařadil hned na přední místo a tam ji mám dodnes. Důvod proč připomínám Franka i v Biografu v mé zvědavé paměti, dokládají přiložené fotografie.
BONUS K MINUTÁM ONDŘEJE SUCHÉHO
Psal se rok 1955 a v novinách se objevilo, že kino na Václavské náměstí bude promítat plastické filmy. „Chtěl bys jít Ondroušku na plastický film?“ zeptala se mě maminka. „Chtěl bych!“ A tak jsme šli.
Dobrý a ještě lepší František Nepil 2
Kolik historek kolovalo a Hugo Haasovi a Karlu poláčkovi! Většina z nich se odehrála v prostředí, které ba milovali – v kavárnách, v nichž se scházívali s přáteli. Haas s Poláčkem se měli ve zvyku neustále „usazovat“. Jednou prý si Poláček do Haase zaryl, ale vtip se mu moc nepovedl. Haas se chopil příležitosti a s vážnou tváří se obrátil ke společnosti: „Počkejte, pánové, mějte trpělivost – to on Poláček když udělá vtip, přidá k němu určitě ještě něco pro zasmání.“
V současné době pouze Jacques Tati ví, jak na to. Pochopil, že je třeba vytvořit postavu, která působí stále komicky, lhostejno, do jaké situace se dostane; tím navazuje na to, kde jsme před čtyřiceti lety přestali,“ prohlásil začátkem šedesátých let legendární Buster Keaton, známý pod jménem Frigo, o francouzském komikovi a režisérovi, kterého si všichni pamatujeme jako mile podivínského človíčka — pana Hulota.
V roce 1984 vznikl v Rychnově nad kněžnou celostátní tematický seminář nazvaný FILMOVÝ SMÍCH. Na jeho vzniku měl hlavní zásluhu filmový historik dr.Pavel Taussig. Ze semináře se časem stal skvělý festiválek, představující velké osobnosti českých filmových komedií a veseloher (Hugo Haas, Jindřich Plachta, Vlasta Burian, Jan Werich, Ferenc Futurista, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Šlitr aj.)
Dobrý a ještě lepší František Nepil 1
Někdy v sedmdesátých letech minulého století mi jednoho dne kamarádka Štěpánka Haničincová, dlouholetá televizní hvězda pořadů pro děti, přinesla knížku a povídá: „Tuhle roztomilou knížku si musíš přečíst, konkrétně tobě se bude určitě líbit.“