POZVÁNKA A CO NECHÁPU
Milí přátelé,
nejprve kdy a co můžete shlédnout na programu ČT 3:
15. 11. – 17.45 hod.
Trocha šafránu z televizního archivu
Ondřej Suchý vám připomene perličky z ostravského archivu: zábavní pořad Dostaveníčko na Hradci uváděný J. Molavcovou a procházku operetou
V. Brázdy Vysněná (1994).
- – 21:25 hod
Dům plný písniček
Největší hity 50. a 60. let nám připomenou O. Suchý a hudební publicista
J. Černý (1994).
- – 16:35 hod.
Dům plný písniček
Největší hity 50. a 60. let nám připomenou O. Suchý a hudební publicista J. Černý (1994).
A nyní, co mě udivilo a nepotěšilo.
Jak už jste asi zaregistrovali, od začátku září začala Česká televize opět reprízovat pořad Dům plný písniček. Kdyby se divákům-pamětníkům nelíbil, jistě by se k němu televize nevracela. Pokud vím tak diváci se usmívají a prožívají u obrazovek malé chvilky potěšení. Vždyť kolik takových chvilek v dnešní době mohou prožívat?
Občasných kritik od roku 1994, kdy tento seriál vznikl, si nevšímám. Obvykle jde o to, že se někomu nelíbí proč zpěvačky a zpěváci doby byvší zpívají na playbacky jejich původních nahrávek z let padesátých a šedesátých. Nemám proč takovou věc obhajovat. Co mě ovšem nedávno šokovalo, byla pasáž v knížce, kterou napsal Jaroslav Riedel pod názvem Kritik bez konzervatoře – Rozhovor s Jiřím Černým (vydalo nakladatelství Galen v letech 2006 a 2007). Myslím, že o jedné zbabělé kritičce, která se kryla pseudonymem, byste si měli následující úryvek přečíst i vy. Začíná otázkou J. Riedela:
Chtěl bych teď chvíli mluvit o těch televizních pořadech, kterých ses účastnil pravidelně. Třeba během roku 1994 se vysílal cyklus Dům plný písniček…
„Četl jsi v Českém deníku, co o tom pod pseudonymem Marek Erben napsala Mirka?(Mirka Černá. Pozn.OS) To stojí za to.“
Myslíš článek Absolutní ukřivděnost relativních hvězd? Ten jsem četl, jen jsem nevěděl, že to napsala tvá bývalá manželka. Mám ho i tady – promiň, že budu citovat urážky tvé osoby: „Rozvalen v křesle sděluje pololežící dvoumetrový muž divákům veřejnoprávní televize, kteří si za to platí, jeden nesmysl za druhým a očividně si toho není vědom. Dlouholetý rozlet ve sféře pop music vykonal své: odborně neargumentuje, bohorovně tvrdí. Co na tom, že si tak počíná v oblastech, v nichž se nevyzná.“ Resumé je to, že by tě do televize vůbec neměli pouštět.
„Já samozřejmě nemůžu dokázat, že to psala ona, jsem si tím ovšem jistý. O ten obsah nejde, je ale hloupé, jak článek podepsala – asi aby si to lidi spletli s Markem Ebenem. Píše, že ten televizní pořad „jsme sledovali s několika přáteli z divadelní branže“ a se vsuvkami typu „přítomní umělci se plácají do stehen“. Ta finta se záměnou příjmení docela vyšla. Markovi vynadali jeho herečtí kolegové v Ypsilonce dřív, než jim stačil vysvětlit, že on není Erben. A jeden Mirčin zastánce, člen Hradní stráže, mi v dopise taky už rovnou psal o Marku Ebenovi.“
Česká televize ten pořad v průběhu roku 2005 opakovala, takže jsem se na něj díval. Jako celek to myslím zrovna zdařilé nebylo, s Markem Erbenem se podle mě dá souhlasit, že Dům plný písniček „celý rok měsíčně prezentoval skladby 50. a 60. let nahrávkami mladých hlasů vpravených playbackovým zázrakem do amortizovaných již hrdel. Bez řiďounkého komentáře Ondřeje Suchého, který se po oslích můstcích horkou jehlou prostehoval až k žížalám z Guinnessovy knihy rekordů, by se divák obešel.“ Já jsem ovšem dával pozor hlavně na tvé promluvy o zpěvácích, a ty mi až na drobné detaily připadaly velice výstižné a výborně formulované.
Ostatně i výtky Marka Erbena se – když odečteme obecné úvahy o tvé totální neschopnosti – vlastně týkaly výhradně toho, že jsi mluvil příliš vlídně o Heleně Vondráčkové a líbilo se ti, jak se Helena pěkně obléká.
„Já netvrdím, že ten pořad ostravské redakce České televize byl nějak úžasný, ale dělal jsem ho rád. S Ondrou Suchým jsem se znal už z dob Mladého světa – otiskl tam za mého vedení rubriky článek, tuším, že svůj první v Mlaďáku, a přinesl mně a Rudlovi Křesťanovi láhev červeného vína Ludmila. Měl i typy pro Houpačku, třeba polské nahrávky, hudba ho vždycky bavila. Nabídl mi, že bychom Dům plný písniček dělali spolu. Točily se vždycky dva pořady najednou, jezdili jsme do Ostravy mým autem, vezl jsem taky Jana Pixu nebo Jiřího Buriana ze Sazí. Bavila mě jízda s Ondrou i to napětí při natáčení. Sice se to předtáčelo, ale stejně jsem to většinou odříkal najednou, někdy to vzali bez jediného střihu. Připravil jsem si to v hlavě dopředu, protože nejsem rozený improvizátor. Když to skončilo a bylo vidět, že štáb je spokojený, měl jsem skvělý pocit. Ten mi nevzal ani Erben.“
*
Jiřího Černého mám rád. Tak jako já se na něj občas obrátím s prosbou o zpřesnění nějaké informace, obrací se někdy on na mě, což je pro mě vždy ctí. V roce 2002 jsme se setkali u nás v Šemanovicích, na veřejné rozhlasové nahrávce Nostalgického muzea zábavy a opět jsme si krásně popovídali.
No a na závěr – to, co v Domu plném písniček říkal o Heleně Vondráčkové, si můžete přehrát zde: https://www.youtube.com/watch?v=5oH7K6HhcYw
Hezký zbytek listopadu všem přeje váš Ondřej