Skvělá zpěvačka Camille Bertault “řádí” v Paříži (zatímco její kolegyně Zaz slavila před několika dny úspěch na koncertě v Praze). V únoru 2023 se Camille vrací do Prahy, opět na prkna divadla Semafor. Nenechte si ji ujít!
Kamarádka Klementinka z Paříže mně dnes upozornila na článek, který vyšel v časopise JAZZ MAGAZINE: „Našla jsem článek, že Camille zpívala v jazzovém klubu v Paříži. Udivila diváky v červených šatech, běhala po jevišti, jako když se rozehřívá k běžeckému závodu. Závěrem všichni tleskali jako jeden muž. Na další koncert je třeba čekat do ledna.“
(Článek z francouzštiny překládal automat – buďte proto k některým formulacím shovívaví.)
Camille Bertault, ve stopách budoucího velikána
U čtvrtého Jeudis Jazz Magazine na Bal Blomet se mladá zpěvačka Camille Bertault vytáhla ze všech sil. Po jeho pravici pianista Dan Tepfer, po levici (kontra)basista Christophe Minck. Před ní ohromená veřejnost, kterou se jí podařilo strčit do kapsy během pár minut.
Moje sousedka vlevo mi šeptá do ucha, že se jí nelíbí její červené šaty. Sousedka vpravo má raději vlasy rozpuštěné než s drdolem přišroubovaným na temeni hlavy. Pár si přede mnou skrytě vymění: „Nezdá se ti, že toho někdy dělá trochu moc? – Ano, je pravda, že se hýbe, jako by se chtěla před tělocvikem rozcvičit… Ale je mladá…“ Na konci koncertu však všichni tito krásní lidé tleskají jako jeden muž tato mladá žena sliboval zářivou budoucnost. Nutno říci, že Camille Bertault má všechny přednosti nezbytné k tomu, abyste si mohli představit kariéru šéfa: smysl pro rytmus závratné přesnosti, neomylné přesnosti, nudné a zlomyslné zabarvení, smyslné a rozesmáté frázování, jazzovou – a klasickou – kulturu, která se objevuje v každém okamžiku.
Jazzoví fanoušci generace YouTube to už nějakou dobu vědí: musíte mít pořádnou dávku šílenství, abyste si troufli napsat francouzské texty na Giant Steps Johna Coltrane a zazpívat je v pekelném tempu, aniž byste poškrábali nebo dokonce namydleli jediné slovo. Mílovými kroky tak zpívala mademoiselle Bertault ve čtvrtek večer na pódiu Bal Blomet a my si říkáme, červené šaty nebo žádné červené šaty, drdol nebo ne drdol, že tahle jiskřivá mladá žena a (sice) upevněná na pružině nebyla jen to četný fenomén Sítě s nejasnými uměleckými konturami, ale skutečně autentický hudebník, který už nyní posouvá hranice mezi jazzem, písní, humorem a sváděním. A tím, že se osvobodila od tíhy vlivů, které v ní není tak snadné rozpoznat: Camille Bertault má vše jako originál.
Camille Bertault, posílena svou spoluúčastí se svými hudebníky – s Danem Tepferem je osmóza nejkreativnější – a repertoárem, který bude tvořit základ jejího druhého alba, Camille Bertault chtivě pokračuje v písních ze svého pera ( Winter in Aspremont) jemně vyřezávané v jazyce Molière (kterým bez námahy houpe) a nečekané obálky: Comment te dire adieu, popový klenot šedesátých let od Françoise Hardyho (texty Serge Gainsbourga) a, ach překvapení, Conne od Brigitte Fontaine.
Ti, kteří byli na Bal Blomet, budou moci říci: „Byl jsem tam! » . Ostatní si budou muset počkat do 20. ledna příštího roku: Camille Bertault bude jedním z headlinerů třetího festivalu Jazz Magazine.