admin

Řekne-li se „nejslavnější buřinka v dějinách filmu“, každý vysloví jedním dechem jedno jediné jméno – Charlie Chaplin. Nebyl však jediný, pro něhož byl neodmyslitelnou součástí jeho kostýmu tento tvrdý, černý klobouk.

Přiznávám, že jsem ještě před několika lety nevěnoval tomuto umělci pozornost. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by on, jeden z nejpopulárnějších herců německy mluvící hudební a divadelní scény, známý kdysi i u nás z divadla i z filmového plátna, byl ještě živ a navíc stále ještě aktivní!

Začátkem 50. let byla u nás jazzová hudba v nemilosti. Velké orchestry zanikaly, repertoár měnily na tzv. hudbu estrádní a „náladovou“ jak se též říkalo. Populární orchestr Karla Vlacha našel dočasné útočiště u státních cirkusů a varieté.

Když jsem se poprvé setkal s drastickou komikou Jima Carreyho, přiznám se, že jsem jí byl trochu zaskočen a trvalo mi chvíli, než jsem si na ni zvykl. Pak jsem uviděl film Miloše Formana Muž na Měsíci ve kterém hrál Carrey hlavní roli.

Mám rád filmy Woodyho Allena i jeho samotného jako spisovatele a konečně i jako hudebníka – jeho koncert v Praze v roce 2008 jsem si nenechal ujít.

Zůstal jsem v údivu stát na chodníku před prodejnou Supraphonu, odkud se z amplionu ozvalo dvakrát za sebou: Day O! Ženský hlas, k němuž se po chvíli přidal orchestr. Psal se rok 1957