Během listopadu mi přišly od přátel poštou tři knížky a jeden komplet 6 CD, které mi udělaly radost a vás na ně chci upozornit. Třeba by mohla některá z nich být pro někoho vhodným dárkem pod stromečkem.
Do knížky pánů Miroslava Graclíka a Richarda Pachmana, ABBA za železnou oponou, jsem měl příležitost přispět malou vzpomínkou a mohu o ní tvrdit, že kdo chce vědět o skupině ABBA víc, než sama ABBA o sobě ví, ten tuhle knížku musí mít. Vydalo nakladatelství
(MV knihy ve spolupráci Knihy Dobrovský.)
Druhou knížku napsal Ivan Kraus, který na jejím obalu sděluje: „Mám rád věci, které mají něco za sebou. Podobají se člověku, který na rozdíl od spisovatele svůj příběh nikdy nedá na papír. I věci dovedou uchovat svůj nenapsaný příběh. Nemohou ho sdělit, ale mohou ho, jako kdysi čtená kniha, připomenout.“ Ivan Kraus napsal příběhy 39 věcí a připomněl mi, jak jsem kdysi s okouzlením četl podobnou knížku od cestovatele F.A.Elstnera, která se jmenovala Věci z jednoho pokoje.
Krausovu knihu mám rozečtenu a jsem jí okouzlen, jako tenkrát, před mnoha léty, knížkou Elstnerovou. (Vydalo nakladatelství Petrkov.)
Třetí knížka mi udělala radost tím, že v ní Jiří Dědeček shromáždil všechny své básnické sbírky. V úvodu píše: „Tuto knihu jsem se rozhodl vydat ke svým sedmdesátým narozeninám, abych si udělal radost. Jde sice o sebrané spisy, přesto však budou scházet práce z pěti oblastí: texty písní, verše pro děti, prózy, publicistika a překlady. Co zbývá? Básně.
Kniha tedy obsahuje především onu tvorbu, kterou nezpívám, nýbrž spíše recituji, pokud ji vůbec prezentuji jevištně a nenechávám ji pouze ke čtení. Tady se samozřejmě nabízí otázka, kde je pro mne ona dělicí čára mezi písňovým textem a básní. Mimo fakt, že zazpívat se dá i jízdní řád, tkví pro mne ten rozdíl především v hloubce a neuchopitelnosti sdělení: v básni se snažím zachytit nezachytitelné, v písňovém textu popsat zažité a viděné. Druhé obsahuje refrény, rytmus a rým a čeká na hudbu, první by mělo fungovat i bez toho. V básni má každé slovo hlubší význam, písňovým textem může jen volně proletět. (Musím ovšem poznamenat, že když jsem v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století psal první sbírku tohoto souboru, Měsíc nad sídlištěm, považoval jsem ji za sbírku básní, to až přátelé Burian, Skoumal, Mišík a další mi z básní postupně nadělali písňové texty…)
(Vydalo nakladatelství Limonádový Joe s.r.o.)
Nu a co je obsáhlá audiokniha Korespondence V + W, to si přečtěte níže (pokud jste si podrobnosti už nepřečetli v rubrice Aktuality). Já jen dodám, že ten úžasný posluchačský zážitek nelze vstřebat najednou.
Z 68 hodin jsem sám zatím stihl vyslechnout necelé tři čtvrtiny. Ale těším se, až mi vyjde čas i na tu poslední čtvrtinu! (vydavatelství TEBENAS)
Přeji Vám i obdarovaným krásné zážitky!
Váš Ondřej