spisovatel
admin 
A tak se mi tenkrát přihodilo, že když jsem se ocitl na několikadenním zájezdu karlínského Hudebního divadla do Vídně, mohl jsem pouze závidět těm, kteří měli našetřené šilinky na vstupné a na cestu do okrajového divadla, kde zrovna vystupovala velká filmová a divadelní hvězda třicátých let Marika Rökk
Populárním se u nás tento zpěvák stal už ve druhé polovině padesátých let celou řadou nahrávek s orchestrem Gustava Broma.
Nedomnívám se, že bych byl v porovnání s pracovitostí svého sourozence člověk pilný. Chvílemi se i zastydím, to když si uvědomím, že se někdy po celé dny přehrabuji v různých zajímavostech, které shromažďuji v krabicích, albech, skříňkách a policích ve svém archivu – tu se zasním, tu se něčemu podivím, tu se nekontrolovatelně propadám do spousty krásných okamžiků minulosti a zapomínám, že bych měl o tom všem hned začít psát.
Tentokrát vzpomínám na filmového herce, se kterým jsem se nesetkal a přesto patří k hercům mně blízkým – na Vjačeslava Tichonova
Když mi bylo teprve šedesát a můj sourozenec očekával napřesrok pětasedmdesáté narozeniny, začal být při našich setkáních pokročilý věk znát.
Harpo Marx hrál ve všech komediích v neměnné masce: Měl bílou kudrnatou paruku, byl vždy němý a dorozumíval se se svým okolím výhradně gestikulací anebo pískáním na prsty. Byl vynikajícím hudebníkem, přímo špičkovým hráčem na harfu. Své paměti (které napsal ve spolupráci s Rowlandem Barberem), vydal pod názvem „Harpo speaks!“ — „Harpo promluvil“ — v roce 1961. A právě z těchto pamětí pochází následující historka z Harpova dětství…
„Je velmi málo spisovatelek-humoristek, které si navíc dovedou své texty i interpretovat. Je jich tak málo, že řekneme-1i, že není vůbec žádná, neuděláme velkou chybu. Jen malou. Protože jedna taková přece jen je. Skvělá. A žije v Polsku,“ tak jsem začínal jeden svůj článek na začátku osmdesátých let, a měl jsem pravdu.
Od devadesátých let jsem s radostí otevíral některé výstavy obrazů Petra Pěnkavy, žel, tentokrát mi zdravotní handicap znemožnil takový počin uskutečnit. Přijměte proto ode mne, coby příspěvek k zahájení Petrovy výstavy v prostorách Nostalgické myši, jeden z mých starších úvodních proslovů, který jsem pronesl kdysi na vernisáži v Mělníce. Petrův zdar! provolávají rybáři – Petře, nazdar! provolávám dneska já, kamarád Ondřej Suchý.
Zrovna jsem Vám chtěl dát dobrou noc, když jsem se začetl do jednoho zajímavého článku – rozhovoru. Končil následující poznámkou autora: SLOVENSKÉ TLAČOVÉ MÉDIÁ – HANBITE SA!!! Milí priatelia, 12. marca oslavuje svoje krásne 80. jubileum významný slovenský spevák, divadelník a kabaretiér Zdenko Sychra, známy predovšetkým s účinkovania v TATRA REVUE. Pripravil som s ním … Číst dál
Tři dny před Silvestrem roku 1956 měl v pražském kině Paříž premiéru západoněmecký film Luisa a Lotka natočený podle v té době už slavné knižní předlohy Ericha Kästnera. Příběh sester-dvojčat, jež byla v útlém dětství při rozvodu rodičů rozdělena, a tak o sobě vůbec nevěděly. Zcela náhodou se setkají na prázdninovém táboře, kde vymyslí rafinovaný plán, jak své … Číst dál