NÁVOD NA ŽIVOT PODLE JAROSLAVA DUŠKA
Jaroslav Dušek navštívil Šemanovice několikrát. Moc stál o to, získat zde pro trvalý pobyt nějakou chalupu.
spisovatel
Jaroslav Dušek navštívil Šemanovice několikrát. Moc stál o to, získat zde pro trvalý pobyt nějakou chalupu.
Ozval se gong. Při rozsvíceném hledišti divadla Semafor zní z reproduktorů anglická hymna. Obecenstvo vstává. Po dobu hymny stojí celé hlediště.
A tak se mi tenkrát přihodilo, že když jsem se ocitl na několikadenním zájezdu karlínského Hudebního divadla do Vídně, mohl jsem pouze závidět těm, kteří měli našetřené šilinky na vstupné a na cestu do okrajového divadla, kde zrovna vystupovala velká filmová a divadelní hvězda třicátých let Marika Rökk
Populárním se u nás tento zpěvák stal už ve druhé polovině padesátých let celou řadou nahrávek s orchestrem Gustava Broma.
Nedomnívám se, že bych byl v porovnání s pracovitostí svého sourozence člověk pilný. Chvílemi se i zastydím, to když si uvědomím, že se někdy po celé dny přehrabuji v různých zajímavostech, které shromažďuji v krabicích, albech, skříňkách a policích ve svém archivu – tu se zasním, tu se něčemu podivím, tu se nekontrolovatelně propadám do spousty krásných okamžiků minulosti a zapomínám, že bych měl o tom všem hned začít psát.
Tentokrát vzpomínám na filmového herce, se kterým jsem se nesetkal a přesto patří k hercům mně blízkým – na Vjačeslava Tichonova
Když mi bylo teprve šedesát a můj sourozenec očekával napřesrok pětasedmdesáté narozeniny, začal být při našich setkáních pokročilý věk znát.
Harpo Marx hrál ve všech komediích v neměnné masce: Měl bílou kudrnatou paruku, byl vždy němý a dorozumíval se se svým okolím výhradně gestikulací anebo pískáním na prsty. Byl vynikajícím hudebníkem, přímo špičkovým hráčem na harfu. Své paměti (které napsal ve spolupráci s Rowlandem Barberem), vydal pod názvem „Harpo speaks!“ — „Harpo promluvil“ — v roce 1961. A právě z těchto pamětí pochází následující historka z Harpova dětství…