Všiml jsem si, jak se mi na facebooku od června letošního roku, kdy jsem začal spolupracovat se společenským týdeníkem RYTMUS ŽIVOTA a jeho speciálem, měsíčníkem RETRO, někteří z mých přátel odmlčeli. To bylo od nich rozhodně rozumnější, než mi napsat „Rytmus života je jedna z největších bulvárních žump!“ nebo „Rytmus života, že není zlý bulvár? Je to Rytmus hnoje akorát tak….“ Já bych se osobně nejdříve zamyslel nad tím, jaký důvod mě vede k tomu vyřknout veřejně tak příkrý soud. Víte proč? Protože bulvárních novin a časopisů nejrůznějších kvalit vychází u nás tolik, že bych si nedovolil dát všem jednu stejnou nálepku.
Za druhé – konkrétně RETRO a RYTMUS ŽIVOTA bych si důkladně prohlédl, abych mohl k takovému svému soudu uvést i konkrétní příklady. To neudělal nikdo. Tvrzení „Já nic takového nečtu!“ není zrovna nejchytřejší argument, opravňující ke kritice s využitím slov „žumpa“ a „hnůj“.
Abych ale odpověděl konkrétně na téma v titulku „Proč píšu do bulváru“. Po té, co před léty zanikly úmrtím vydavatele internetové Pozitivní noviny a letos mi bylo oznámeno z měsíčníku Revue 50plus (byl jsem jeho kmenovým autorem čtrnáct let) že ubylo inzerentů a tak mně nemohou proplatit posledních deset honorářů, se mi ozval dlouholetý kamarád, spisovatel a publicista Miroslav Graclík, že mě ze své současné šéfredaktorské pozice nabízí spolupráci. Honorovanou. Mohu prý toho napsat kolik chci, mohu psát o čem chci, mohu odevzdávat články krátké, články dlouhé a to s vědomím, že se na rozdíl od hrstky čtenářů (ať už Revue 50 plus anebo třeba Týdeníku Mělnicko) dostanu skrz údajnou „žumpu“ a „hnůj“ RYTMU ŽIVOTA ke 300 000 čtenářů! Samozřejmě, že si dávám záležet, aby mé články přinášely informace překvapivé, objevné a čtivé. Z reakcí těch, kteří mně znají a věří, že nikdy nebudu psát bláboly, vím, že se mi to daří. Ano, píšu do bulváru, protože o to, co jsem za život slyšel, vypozoroval a nasbíral nikde zájem v současné době nebyl.
Můj kamarád., spisovatel, novinář, esejista a politický komentátor Karel Hvížďala, žijící svého času mnoho let v Německé spolkové republice, napsal kdysi, že bulvární tisk má v demokratické společnosti své místo a je přínosný. Když porovnával německý bulvár s českým, samozřejmě, že ten český v porovnání s německým hodně kulhá. Ale možná, že v budoucnu „dokulhá“ a bude přinášet to, co by se od něj mělo čekat. Karel Hvížďala popsal heslovitě obsah bulváru našich sousedů takto:
Zprostředkování politického dění nejširším vrstvám – bezplatná sociálně-právní poradna – podpora a motivace čtenářů prostřednictvím celebrit – emoční ventil (kanalizace neukojených tužeb po krvi a sexu) – kvalitní sportovní rubrika o masových sportech. Zahraniční bulvár je také více orientován na nadsázku a humor… (Wikipedia)
Vulgarita nejhrubšího zrna dosahuje v naší společnosti v současné době vrcholu a to i v těch nejvyšších kruzích. Odsuzuji vulgaritu. A proto jsem rád, že mohu psát do RETRA a RYTMU ŽIVOTA.
