Přátelé, dnes je den jako kterýkoliv jiný. Přesto se mnozí z vás kdesi dověděli, že mě dostihly narozeniny. Děkuji z celého srdce za gratulace, překvapily mě, potěšily. Oslavy ovšem žádné nepořádám. Jako každý den budu krásné chvíle trávit v místě mně nejmilejším, v pracovně, jejíž roztomilý vchod jsem specielně pro vás včera vyfotografoval.
Dále se vám pochlubím pohlednicí, která mě dostihla (dokonce s dvoudenním předstihem) od mladoboleslavských Old-skautů. Její zhotovení muselo jejich vůdcům a tvůrcům, bratrům Bečvárovským, dát jistě dost práce. Děkuji, děkuji, děkuji!
Tak a teď už jen písemně. Napsal jsem svému bratrovi o tom, že mám k oslavám narozenin v něčem podobný vztah, jako mívá už po dlouhá léta on. Zde se cituji:
„…Jistý pan Einstein kdysi napsal cosi, co se mi moc líbí a co se také k mému věku nyní náramně hodí: ‚Samotáři mají čas přemýšlet, hledat pravdu, poddávat se zvědavosti – buď samotář a tvůj život bude mít význam.‘ Beru si to k srdci a jsem si jist, že dnes už pouze v takovém pohodovém rozpoložení mohu napsat ještě mnoho zajímavého, co si vlídní příznivci mých článků a knížek rádi přečtou. (Jo a pokud se mi někdy samota přece jen stane nepříznivou, mám na ni přichystané dva věrné pomocníky – ženu Johanu a psíka Lupina.)“
Obdržel jsem včera dvoustránkový bratrský dopis, kterého si vážím o to víc, jelikož právě dnes bude mít Jiří v Semaforu premiéru své nové hry nazvané ‚Černá kočka – Bílý pes’ a stihl myslet i na mě. Jako obvykle jsem se musel při čtení jeho dopisu smát a tak i z něho cituji:
„…Ve svém krásném dopise mi navrhuješ, abych Ti jako jedinej dárek věnoval slib, že se budu udržovat ve zdraví, v pohodě a s dobrou náladou. To Ti můžu klidně slíbit, protože to všechno už provozuju celej život. Jenomže to mám dárky, které tu pro Tebe schraňuju, vyhodit? (…)
V jednom Tě musím zklamat: Samotářem nikdy nebudu, neb mně není tato potřeba dána a vytvořit si ji nedokážu. Jakožto introvert samotu potřebuju, ale jen v takových dávkách v jakých se mi jí dostává. Jinak jako workoholik potřebuju vyvíjet aktivity, které vyvíjím. K mým záměrům patří mé předsevzetí, že ve svém úsilí zvolním. Pozvolna to naplňuju, ale opravdu jen pozvolna. Řešit to šokem by mě připravilo o to nejkrásnější období mého života, které si t.č. užívám. (…)
Rozepsal jsem se trochu do šíře a tím Tě připravil o vzácnej čas, ale potřeboval jsem se Ti ozvat, zvláště dnes, když Ti zejtra začne zvolna opouštět mládí a po další roky si budeš užívat krás středního věku.
Tvůj bratr podivín Jiřík…“
Tak a to je pro tuto chvíli i pro tento den vše. Zatoužíte-li mě vidět starého, neoholeného, pusťte si na YouTube mé Minuty Ondřeje Suchého ve kterých se svěřuji, kterak jsem v mládí zatoužil být námořníkem. A zatoužíte-li mě vidět mladého a oholeného, zapněte si v sobotu 19.9. v 11:05 hod. televizi ČT 3, kde se bude vysílat jedna z někdejších KAVÁRNIČEK DŘÍVE NAROZENÝCH.
Nedá mi to a loučím se s vámi fotografií z konce srpna od pana Jana Vrby, Kdy jsem vystoupil v šemanovické Nostalgické myši.
Ano, i takto někdy vypadám! Za pozornost pak stojí povšimnout si, čím si na zdraví všech i své připíjím!