
Kolikrát jsem si říkal, že letos musím napsat alespoň pár vzpomínek na umělce, které jsem měl rád, které jsem poznal a s některými se i přátelil! Vybavuji si například tato jména: spisovatel a dramaturg Jiří Tušl, herec Mojmír Maděrič, muzikolog a archivář žijící v Austrálii John Pear-Václav Hruška, hudebník a hudební pedagog Pavel Klikar, výtvarník, hudebník a textař Milan Knížák, spisovatel Vladimír Páral…
Všem jsem dosud své vzpomínky dlužen a stále věřím, že je napíšu.
Ke všem se nyní (v roce 2026) naposled přiřadily dvě jména, která už konečně musím hned připomenout: Rock’n’rollová legenda Jiří „Bíbr“ Šimák zemřel už v květnu (ale zpráva se na veřejnost dostala až v červnu), a 6. září odešel do stejného muzikantského nebe další legendární muzikant a zpěvák, jeden ze zakladatelů slavného Yo Yo Bandu, Richard Tesařík.



Ve věku 80 let zemřel zpěvák, hudebník, textař a muzikálový herec RICHARD TESAŘÍK. Byl o čtvrt roku mladší než já, o to víc mě ta zpráva zasáhla. Vzpomínám, jak mě rozveselila někdy zkraje devadesátých let píseň Rybitví, kterou zpíval spolu se svým, už také nežijícím bratrem Vladimírem.
Přijel k nám do Šemanovic na rozhlasové natáčení v roce 2001 a bylo nám veselo…
Vracím se k současné zprávě o jeho úmrtí, v níž jsem se mimo jiné dozvěděl, že poslední roky byl z původních členů Yo Yo Bandu (reprezentující hudební styl regge) on jediný ještě mezi námi.
Tato zpráva mě s Richardem Tesaříkem nečekaně sblížila – letos v květnu jsem se stal totiž dnes už jediným žijícím spoluzakládajícím členem dávno zapomenuté rock´n´rollové skupiny Crazy Boys.
(Zemřeli: pianista Miroslav Berka, kytarista Ladislav Štaidl, šéf–zpěvák a kytarista Miki Volek a nyní zpěvák „Bíbr“. Dva další členy, bubeníka Lébra a kytaristu Steinbauera, se už v době, kdy Česká televize natáčela seriál „Bigbít“, nepodařilo vypátrat. Dodnes se o nich nic neví.)

Zprávy CNN Prima NEWS oznámily 5.května: „Českou hudební scénu zasáhla smrt průkopníka rock’n’rollu Jiřího „Bíbra“ Šimáka. Zpěvák, který na začátku kariéry vystupoval po boku Mikiho Volka a po emigraci do Austrálie si zazpíval i s tehdy začínajícími AC/DC, zemřel na konci dubna.“
JIŘÍ „BÍBR“ ŠIMÁK byl jedním ze zakladatelů skupiny kolem Mikiho Volka, v níž jsem se ocitl někdy na konci roku 1960 i já se svou basou (kterou mi odkázal bratr Jiří). V Crazy Boys jsem působil s přestávkami v letech 1961-62.
O tom, jaké to tenkrát bylo, vyprávěl „Bíbr“ 7.srpna 2006 v měsíčníku Sorry. Ptal se ho Stenly Červinka a já jsem si z rozhovoru vybral k citaci tuto pasáž:
Jak se vaše kapela jmenovala?
Já měl nejdřív kapelu, která se prakticky nejmenovala nijak, protože jsme hráli jenom po soukromejch mejdanech pro třicet čtyřicet lidí. A pak v roce 1960 jsme s Miki Volkem založili Crazy Boys. Miki tenkrát nezpíval, ale hrál sólovou kytaru. Berka hrál piáno, Lébr bicí, Ondřej Suchý, brácha Jirky Suchýho, hrál kontrabas, protože jsme ze začátku neměli elektrickou kytaru.
Chodilo na vaše koncerty hodně lidí?
Jasně. Lidí chodilo tolik, že ty sály na to nestačily. Proto byly rozbitý dveře, okna, prostě výtržnosti, policie, to šlo ruku v ruce.
Crazy Boys, to je blázniví chlapci…
No jasně, Blázniví klucí, ten název jsem vymyslel v šatně v Merkuru, protože tam přišli nějaký komunistický oficiálové přes kulturu, že jako každá skupina musí mít jméno. My jsme do tý doby žádný neměli, tak já řekl Crazy Boys a byli spokojený.
Co patřilo k vašim největším hitům?
Bezesporu Kansas City. Já jsem to dělal jako medley se skladbou Hey, hey, hey, a to hej hej hej řval vždycky celej sál, protože i ty lidi, kteří neuměli anglicky, tomuhle rozuměli a byli schopný to zpívat nebo křičet.
Říkal jsi medley, co to je?
Spojení více songů dohromady. Že se hraje chvilku Kansas City, pak třeba refrén z Hey, hey, hey a do toho se pak může dát i něco jinýho.
Jakej byl tvůj další muzikantskej osud?
V 61. jsem šel na vojnu, s Crazy Boys jsem pak už jenom hostoval.
Tolik mé malé vzpomínání na dva správné kluky – Richarda Tesaříka a Jirku „Bíbra“ Šimáka, který mi navíc předchozími řádky, které vyšly před čtvrt stoletím, oživil i vzpomínky na „zlatou éru rock´n´rollu“ a našeho „šéfa“ Mikiho Volka.
Přál bych si, aby to tam nahoře společně všichni pořádně rozbalili!


Ladislav Lébr, 1938 – 1993
……….krásné vzpomínání – „vyznáníčko“, které jde jako Vaše hraní, řákání, psaní vždycky od srdíčka!
I mě tentokrát vrátilo do úžasných let naší „mjúzik“……
My máme v této zemi obrovské štěstí, protože jsme velebohatí na vynikající muzikanty všech žánrů – a to lecjaký národ nemá!!!!!
A je moc fajn, že velká část národa českého i slovenského, včetně nás Čechoslováků, si to dodnes uvědomuje a na kvalitní muziku vždycky přijde a je vyprodáno! Tak jen tak dál!
Velmi Vám děkuji,děkuji za Vaše sdílení s námi všemi a zanedlouho,v jeden a ten samý den,oslavíme další narozeniny společně 🙂
Ráda si čtu pane Ondřeji vaše články. Mám vás už dlouho v přátelích a pamatuju i vaše myšky a jsem tomu ráda. Jste moudrý člověk. Moc zdravím babka z Lužických hor.
.. milý Ondřeji.. děkuji za Vaše vyznání .. ráda Vás sleduji . Ještě funguje NOSTALGIE ? Srdečně zdravím Slávka H.