Jezevčík Arnošt a jeho pán Jiří Bartoška

Ach, ta paměť ošidná! Stalo se to, vzpomínám, jednoho podzimního podvečera. Seděli jsme tehdy s manželkou v poloprázdné malé vinárničce „U Rudolfa“ v Maislově ulici. (Dnes už neexistující podnik byl přes ulici naproti slavnější restauraci „U Golema“.) Venku chladno, uvnitř teplo a klid. Pojednou se otevřely dveře a vstoupil muž s malým pejskem. On se jmenoval Jiří Bartoška a jeho jezevčík se jmenoval Arnošt.

Zatímco se Bartoška bavil s personálem (bylo patrné, že zde nebyl poprvé), moje žena i já jsme šišlali na Arnošta, kterému to bylo zjevně příjemné. Jeho pán zrovna prodělal nějaké zdravotní problémy a tak si objednal cosi nealkoholického a pak jsme si začali spolu povídat. Samozřejmě především o Arnoštovi, ale i o tom, že jsme sousedé: Bydleli jsme tehdy za rohem v Široké ulici a dům i byt, ve kterém Jiří Bartoška bydlel, jsem důvěrně znal – chodil jsem tam totiž za předchozím jeho obyvatelem, kterým byl Oldřich Nový.

Pak jsme se vrátili k pejskům a my se pochlubili, že jsme také majiteli psíka. Byl to pražský krysařík, který dostal jméno Lupino I. Proč první? Protože když odešel na věčnost, pokračovali po něm krysaříci Lupinové II. a III. Teprve 9.listopadu 2016 jsem se dočetl v obsáhlém článku v deníku Aha!, že „milovníkovi psů Jiřímu Bartoškovi dělají doma odjakživa společnost jezevčíci“. Díky tomu článku, ze kterého si dovolím ocitovat několik úryvků, jsem se také dozvěděl víc o osudu Arnošta, který prý dělal Jiřímu a jeho ženě Andree společnost celá dlouhá léta: „Byl strašně zdravej,“ vzpomínal Bartoška na jejich mazlíčka. „V sedmnácti jsme ho ovšem museli nechat utratit, už měl bolesti. Umřel čtrnáctého července na dobytí Bastily, byl to bojovník.“

Arnošta pak nahradil další jezevčík, který dostal jméno Tonda. „Je dvakrát větší než jeho táta. Už taky není nejmladší. Má nemocné srdíčko, zadýchává se, takže když my dva jdeme spolu ven, jsme opravdu povedená dvojka!“ končí Jiří Bartoška rozhovor o Tondovi, kterého bezpochyby rád rozmazluje, jak dodává redakce Aha! Závěr článku totiž doplňuje názor MVDr. Michala Daška z veterinární kliniky Fénix, který konstatuje, že vedle srdíčka má Tonda problém s přejídáním.

Vracím se k našim psím kamarádům – Arnoštovi a Lupinovi. Tenkrát jsem před koncem roku poslal za Lupina k „sousedům“ novoroční přání na adresu: „Vážený pes Arnošt Bartoška, Maislova 21, 110 00 Praha 1.“ PF pak „Bartoškovi“ opětovali.

A tady je tečka na konec psích příběhů: Stejně jako Arnošt, tak i náš Lupino, zemřel ve věku 17 let. Byli to dva malí bohatýři!

V předchozích řádcích jsem se pokusil poněkud nezvyklým způsobem vzpomenout na báječného herce a úžasného prezidenta Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který s pomocí kolegyně Evy Zaoralové dokázal ze zmírajícího festivalu během 30 let vykřesat každoroční světově proslulou filmovou událost!

Vážený pane Jiří Bartoško, od 8.května 2025 nám budete moc chybět!

Čest Vaší památce!