Během toho týdne mě zaujaly také jiné informace, než milovníky filmů.
Chodily po červeném koberci také top modelky, vizážistky, stylistky, missky ať už bývalé či budoucí a návrháři všeho možného?
A na kterých Párty jste některé z nich mohli potkávat?
Vyberte si namátkou: Big Board Party – Party by Car Tec Group – Allwyn Party – Forbes Misfits Night – Innogy Party – Iluminate Casino Night – Uni Credit Party – Inogy Party – anebo si také třeba zaběhnout do Becher Baru?
Já na festivalu nebyl, ale hodně jsem o něm četl na internetu. A tam mě také zaujal také jeden příspěvek. Na facebooku přetlumočila jedna přispěvatelka následující příběh neznámého autora s tímto dovětkem:
P.S.: Vím, že většina z vás tento příběh sdílet nebude. Ale pokud jsi dočetl až sem, pak možná právě ty uděláš další malý krok správným směrem.
Odpověděl jsem jí: Tento příběh si přečte víc lidí, protože mu dám před bulvárními zprávami z radostných festivalových dnů v Karlových Varů přednost. A tady je:
Módní dívka se zeptala babičky, kolik stojí kýbl jahod.
Babička, která jahody prodávala, jí odpověděla:
– „350 korun.“
– „Vezmu je za 300, nebo si je nevezmu,“ řekla sebevědomě mladá žena.
– „Nakupte za cenu, kterou považujete za přijatelnou… Ty peníze potřebuju k životu,“ odpověděla jí babička laskavě.
Dívka si koupila jahody za svou cenu a odešla s pocitem, že „vyhrála“.
Nasedla do svého drahého auta a o pár hodin později se s kamarádkou vydala do módní restaurace.
Z menu si objednaly, na co měly chuť. Udělaly si pár krásných fotek, trochu pojedly, a velká část jídla zůstala nedotčená na stole.
Účet za večeři činil 2600 korun. Ženy zaplatily 3000 a zbytek nechaly jako spropitné.
Tento příběh se dnes může zdát naprosto normální – pro provozovatele luxusní restaurace možná ano. Ale pro babičku, která celý den prodává domácí jahody vypěstované na pěti akrech venkovské půdy a složitě je vozí do města, je to velmi nefér.
Otázka zní: Proč máme potřebu ukazovat sílu právě tehdy, když nakupujeme od těch, kteří nás potřebují? A proč jsme tak štědří vůči těm, kteří naši pomoc vůbec nepotřebují?
Můj otec nakupoval od chudých lidí za vyšší ceny, než kolik si říkali – někdy jim zaplatil víc, i když ty věci vůbec nepotřeboval.
Jednou jsem se ho zeptal: „Proč to děláš, tati?“
A on mi odpověděl: „Tohle je charita zabalená do důstojnosti, synu. Vždy bychom se měli snažit být vděční…“
Nakonec mi udělaly radost náhodně objevené kreslené vtipy Vladimíra Jiránka, které zveřejňoval o bezmála čtyřicet let dřív, rovněž u příležitosti Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Třeba tenhle se mi líbil…
Hezký průběh léta přeje všem Ondřej.
Hezký den. I já jsem kdysi četl něco, co se mi líbilo a zaujalo mne. Nevím, jestli je to přesně, ale Miloš Forman kdysi řekl: Vždycky, když uvidíme a uslyšíme Vlastu Buriana, měli bychom se nejdříve trochu zastydět a teprve potom se smát.
… doléhají na nás nešvary dnešního světa… neberme ale na sebe víc, než co naše jest, Vše je otázkou vývoje… dobré a ještě lepší dny Vám přeji!
I tobě hezký průběh léta Ondrášku🤩😊🥰