Nedomnívám se, že bych byl v porovnání s pracovitostí svého sourozence člověk pilný. Chvílemi se i zastydím, to když si uvědomím, že se někdy po celé dny přehrabuji v různých zajímavostech, které shromažďuji v krabicích, albech, skříňkách a policích ve svém archivu – tu se zasním, tu se něčemu podivím, tu se nekontrolovatelně propadám do spousty krásných okamžiků minulosti a zapomínám, že bych měl o tom všem hned začít psát. Cožpak o to – píšu, když ono je toho ale na jednoho tolik!
Nicméně tentokrát mi znenadání v neděli 11. srpna přišel pozdě večer od sourozence nečekaný mail, po kterém jsem šel do sebe a slíbil si, že musím začít mnohem lépe hospodařit s časem a zlepšit svou pracovní morálku. Už třeba jen proto, aby mi bratr-workoholik po nějaké době opět napsal něco podobného, třeba o těch letošních Vánocích, o kterých se zmiňuje.
Obdivuhodný bratříčku,
děkuju za upozornění na Tvé stránky, snažím se tam často zabloudit, ale Ty mi bráníš v důkladnějším čtení, protože za a) píšeš samý věci, který mně zajímají a za b) píšeš toho tolik, že je to lavina, která dokáže člověka zavalit.
Zkus psát spíš bláboly, které mě nebudou zajímat, a já jen orientačně mrknu a půjdu si za svou prací. Tvé listy o komicích a entertainerech si tisknu a archivuju.
Na každej pád děkuju za všechno, co mě posíláš. Slibuju si, že o Vánocích si dopřeju sváteční pohodu a prolistuju všechny ty stránky, které jsi mi poslal a které jsem zanedbal. Teď jsem v situaci, že odmítám i velmi lákavé nabídky, kterých se mi dostává od nejrůznějších institucí, leč nestíhám splnit to, co jsem slíbil a mnohdy i podepsal. Navíc mi dává zabrat ta naše Šedesátka. A Kufřík.
A tak naléhavě prosím o držení palců, bez něhož to nezvládnu a jsem v průseru.
Tvůj pobratim Jirka.
Když jsem přemýšlel jakou fotografii přidat k tomuto „příspěvku“ do rubriky Hovory se sourozencem, vzpomněl jsem si, že by to mohla být ta z fotografií mně nejmilejší: Všímavá „Ajrín“ Zlámalová nás dva vyfotila v Šemanovicích o pauze v den, kdy zde režisérka Olga Sommerová natáčela se svým štábem záběry do dokumentu „Jiří Suchý: Lehce s životem se prát“. Malá zajímavost: Na tom, že budeme na natáčení podobně oblečení, jsme se s Jiřím nijak nedomlouvali! (Teď koukám, že to trochu pokazil tmavou barvou bot, ale nešť…)