Dnes má prý svítit celý den slunce, přesto však pro mnohé z nás nebude veselo: Včera zemřel Pepík (či „Pepíček“, jak mu říkávala naše maminka) – Josef Zíma.
Měl jsem tu čest po té, co vystupoval v televizní Kavárničce dříve narozených i v rozhlasovém Nostalgickém muzeu zábavy, stát se jeho přítelem. Zažil jsem s ním pár veselých příhod, o kterých nyní však psát pro slzy nemohu. Až později. Pepíku, poslední dobou jsme si telefonovali, ale bohužel už nemůžeme – číslo do nebe žádné neznám. Buď tam šťastný se všemi svými kolegy, už Tě bolest trápit nebude. R.I.P.
Tvůj Ondřej.
Líp než pan Ivo Novotný to napsat nedokážu. Ano, jen zavzpomínat a smeknout. Na člověka, který opravdu něco uměl a svým elánem a pozitivním přístupem k životu nám byl vždy vzpruhou…Když jsem šel tuhle k ránu, potkal jsem bílou vránu… Sbohem, princi Radovane….! R.I.P.
Milý Ondřeji .. pro mě naprosto nezapomenutelný v Rollandově hře LÁSKY HRA OSUDNÁ v Komorním divadle . Nevíte , jestli existuje záznam tohoto představení ? Zdraví Slávka
Co napsat? Jen zavzpomínat a smeknout. Už se s Ginou milují v texaskách na zelených pláních, zpívá pro ni blues, Marušky se ptá jak se má a vypráví o Annabelle. Lada mu šeptá ty můj princi Radovane… Takový je život. Tak mu dejte zahrát, pane inšpektóre!