Včera bylo 31. srpna. (dnes je 1.9.2024 )
Toho dne mi před více jak půl stoletím napsal ředitel Západočeského nakladatelství dopis, který je typickou ukázkou tehdejší nastupující normalizace. Dneska je ten dopis k smíchu, tenkrát mě rozesmutněl. Jak jen jsem toužil stát se básníkem! Můj bratr měl tou dobou už velké potíže. Tehdejší Divadlo hudby mu vydalo desku s písní „Mezi básníky mě žádný Vítězslav nezval…“
Díky Mirkovi Kováříkovi z Docela malého divadla v Litvínově a Dr.Vladimíru Justovi z pražské Violy, mohl jsem své básničky alespoň recitovat. Můj velký ochránce a autor mnoha kladných lektorských posudků, přítel Miroslav Florian, tehdy s titulem Národní umělec (na rozdíl od jiných Národních umělců on byl tím Národním zaslouženě), mě do společnosti básníků neprotlačil. Nevadí, jeho snahu mu stejně nikdy nezapomenu.
Ale dosti slov – čeká vás pěkné počteníčko a pár vybraných Jiřího ilustrací.
