Kufřík, do něhož život sám nasypal hrst divadelních vzpomínek. Tak se oficiálně jmenuje „výstavní síňka“, kterou tento týden veřejnosti otevřel Jiří Suchý jen několik kroků od svého domovského Semaforu.
Mnozí návštěvníci v dodnes fungující Nostalgické myši v Šemanovicích u Kokořína poznají v bratrově Kufříku i některé z rekvizit, které se po mnoha letech nyní vrátily do Prahy. V Nostalgické myši je ovšem „kufříkových exponátů“ stále až až! A k tomu se tam dobře vaří a občas se tam stále odehrávají kulturní programy, byť já už se jich neúčastním, neb jsem svá rozhlasová Nostalgická muzea na vlastní žádost (z protestu k událostem, které se v Českém rozhlase začaly v rámci reorganizace dělat), odmítl natáčet. Skončily v roce 2018. Nezasvěcení mě začali litovat. o co že jsem to přišel (toho nedorozumění mně bylo upřímně líto, šlo opravdu jen o mé osobní rozhodnutí), pár zasvěcených mě naopak pochválilo „za odvahu“, což potěšilo, ale bylo to zbytečné – rozhlasovou stanici Prahu, výsměšně přejmenovanou ředitelem z Brna na Dvojku, ze které jsem se občas ozýval už v šedesátých letech, jsem opouštěl s pocitem, že už je dnes současným vedením zcela poničena nepochopením jejího původního záměru a cíle. Ale to jsem se tu rozepsal o něčem jiném! Toto je článek nikoliv nářku, ale radosti nad tím, že je vás možné pozvat k návštěvě krásně vypadajícího Kufříku, který se otevřel pro veřejnost 7. listopadu 2019, jen pár kroků od divadla SEMAFOR.