Skvělý německý komik i charakterní herec Heinz Rühmann i naše diváky nejednou v minulosti přesvědčil o tom, jak bohatý je jeho herecký rejstřík. Narodil se v Essenu v březnu roku 1902 a začínal jako mladokomik na operetních scénách. K filmu přišel teprve začátkem třicátých let, ale od té chvíle už filmové plátno neopustil.
Když byl ve svých dvaašedesáti letech v Praze, kde natáčel některé scény filmu „Doktor Prätorius“, prozradil našim novinářům, že se věnuje leteckému sportu a že v době, kdy v Karlových Varech probíhal Mezinárodní filmový festival, měl v úmyslu přiletět tam vlastním letadlem. Na jeho elánu a vitalitě se nic nezměnilo ani o dvacet let později. Ani po své osmdesátce nepřestal točit — od hlavních filmových rolí až po televizní reklamy na koňak.
Velmi brzy po jeho příchodu před filmovou kameru se ukázalo, jaké role mu padnou. Stále častěji začal ztělesňovat staré mládence, malé úředníčky a uťápnuté manžele. Všechny tyto role ho i nejvíc proslavily, přestože se v průběhu let propracoval také k rolím jiným: stal se z něj doktor Watson ve filmu „Sherlock Holmes“, dal podobu Chestertonovu otci Brownovi a také on se — po Jeanu Gabinovi — představil v roli legendárního komisaře Maigreta. Nejslavnější postavou, kterou Heinz Rühmann vytvořil, zůstává však dodnes jeho hejtman z Kopníku neboli švec Voigt z filmu Helmuta Käutnera, natočeného v roce 1956. A pak je tu ještě jedna slavná postava — dobrý voják Švejk. Rühmann prý po téhle roli velmi dlouho toužil. Haškův Švejk se vypravil do světa dost brzy; už koncem dvacátých let převzal a upravil jeho jevištní zpracování významný berlínský režisér Ervin Piscator, který si pro titulní postavu vybral v té době nejoblíbenějšího divadelního komika Maxe Pallenberga (mimochodem velmi obdivovaného naším Vlastou Burianem, který jezdíval do Berlína speciálně na jeho představení). Heinz Růhmann se dostal ke Švejkovi ve Vídni, v roce 1959 pod režijním vedením Axela von Ambessera. Nutno dodat, že je to „jen kus pravého Švejka“, ovšem například naší dva přední filmoví historici Jaroslav Brož a Myrtil Frída hodnotili Rümanna pochvalně, když vyzdvihli jeho osobité podání postavy.
O svých hereckých kvalitách přesvědčil Rühmann-komik nejednou i v rolích zcela opačných — vážných. Mnohého svého příznivce kdysi překvapil např. nezvyklou rolí kriminálního komisaře v drastickém filmu režiséra maďarského původu Ladislava Vajdy „Stalo se za bílého dne“ (z roku 1958).
Heinz Rühmann natočil 109 celovečerních filmů; německých a rakouských, ale i z produkce francouzské, americké, italské, švýcarské a dánské (jednou si dokonce zahrál i po boku naší Anny Ondrákové, jindy zase byla jeho partnerkou Adina Mandlová, uváděna v německém filmu pod pseudonymem Lil Adina). Hainz Rühmann, herec takového významu a s tak bohatou filmografií by si určitě zasloužil větší pozornost, než jakou mu u nás věnujeme…
Promiňte mi ten povzdech. Lépe bude, zakončím-li tento medailonek něčím úsměvnějším. Ideální pro podobné účely bývají anekdoty. Spisovatel Vladimír Thiele jednu rühmannovskou kdysi zaznamenal: Mluvilo se kdysi v berlínských ateliérech Defy o jednom z nepřítomných herců, takto novopečeném automobilistovi. „Uznejte sami,” postěžoval si na něho režisér, „ten chlap opravdu nemá od rána do večera v té hlavě nic jiného než to své nové auto!” Heinz Rühmann k tomu jen věcně připodotkl: „Takový člověk je vlastně k politování — když má tak malou garáž.”
