Kdykoliv jsem v šedesátých letech přijel vlakem do Varšavy, hned jsem si koupil na nádraží noviny a vrhl se na stránku inzerátů divadel, kabaretů, biografů, galerií… Zaškrtal jsem si celou dlouhou řadu titulů, takže když jsem se vracel zpět do Prahy, zjistil jsem, že jsem nestihl ani desetinu toho, co jsem si přál vidět…
Tak, jako se odnepaměti říká, že Češi a Slováci jsou bratři, slýchávám dnes – a nejsem zdaleka jediný – že Češi a Poláci jsou bratři. Mám z toho upřímnou radost, pojednou jsou pro nás Poláci v lecčems vzorem: V létě si konečně můžeme dojet vlakem z Prahy k moři v klidu, bez přestupování, a pokud máme náladu zajít si na koncert některé z polských zpěváckých hvězd, obdivovaných i u nás – možnost by tu byla – pokud si ovšem zajistíte s předstihem vstupenky- Namátkou jsem narazil na reklamu u nás oblíbené zpěvačky Maryly Rodowicz…
Také dnes vám opět připomenu dva kamarády, kteří budou v rubrice Polsko a my „nositeli dobrých zpráv“!
Jana Węglowskiego a Teresu Drozdu
Jan Węglowski, herec, hudebník, spisovatel, knihovník tlumočník a „milovník českého jazyka“, mi před časem poslal důležitou pozvánku:
Dvě fotografie od Natalie Kabanowzové z představení komedie českého autora Jiřího Havelky „Vlastníci“, podle stejnojmenného Havelkova filmu, kterou uvádějí ve wroclavském Teatrze Współczesnym pod názvem „Wspólnota mieszkaniowa“ a ve kterém jednu postavu hraje také Janek Węglowski. Napsal mi: „Diky za zájem o náš spektákl, jsem za to velmi rád.
V našem představení je vidět a cítit obrovské emoce. Komedie se postupně mění v tragédii. Taková byla ostatně koncepce paní režisérky Leny Frankiewiczové. A k tomu opravdu skvělý, profesionalni a talentovaný soubor hereček a herců Teatru Współczesnego we Wrocławi – všechno s doprovodem Mozartovy Pražské symfonie.
Já hraju postavu profesora Sokola (ve filmu je jím Ladislav Trojan). Jde o bývalého disidenta a dnes důchodce, který bydlí v bytě, který už nepatří jemu, ale ing.Kubátovi (toho ve filmu hraje Jiří Lábus). Prostě – jsem obětí divokého kapitalismu 90-tých let minulého století.
Nesmírně mne těší, že mohu hrát v téhle hře! Už jsem vůbec jsem nečekal, že se mi ještě někdy podaří prožít takové umělecké dobrodružství!.
Dodatečně jsem také rád, že české divadelní hry jsou na repertoáru polských divadel. Havelkovi Vlastnici jsou uz pět let na repertoáru Och-Teatru ve Warsavie. Mam v té věci také svůj soukromý přínos – doposud jsem do polštiny přeložil 30 současných českých divadelních her (hlavně komedií, a tři jsou aktuálně hrané ve čtyřech polských divadlech.
Nawet za milion (Ani za milion) – Michaeli Dolezelove a Romana Vencle – Teatr Żelazny w Katowicach
Teściowe wiecznie żywe (Tchýně na zabití) Jakuba Zindulky – Teatr TeTaTeT v Kielcach a Teatr Kamienica ve Warsavie
Z twoją córką? Nigdy! (S tvojí dcerou ne!) Antonína Procházky – Wrocławski Teatr Komedia. Mimochodem hrajeme to už 10 let a já tam také účinkuji jako Luboš Simandl. A pořád hledám nové texty…“
(Ještě pár slov o autorovi hry: Jiří Havelka (*1980) je divadelní režisér, dramatik, herec, moderátor různých TV pořadů. Filmovou tvorbu zahájil v roce 2019 úspěšným debutem Vlastníci, k němuž také napsal scénář podle úspěšného představení divadla VOSTO5 Společenstvo vlastníků. O dva roky později natočil doku-drama Očitý svědek, v roce 2022 pak byl uveden do kin jeho druhý autorský film Mimořádná událost, na něž navázal tragikomedií Zahradníkův rok.)
Teresa Drozda bude mít hlavní slovo v příštím našem setkání. Hlavní roli v jejím příspěvku bude hrát divadlo SEMAFOR a já zde uvádím vše zajímavé, co se můžete o Terese ještě s předstihem dovědět. Klikněte si na tyto odkazy:
https://drozdowisko.pl/index.php/o-mnie/
a
https://pl.wikipedia.org/wiki/Teresa_Drozda
Jo a málem bych zapomněl na zajímavý dodatek k fotografii, na níž vidíte Teresu před kavárnou Franze Kafky.
Před onou kavárnou, přímo přes ulici (původně Josefovské, posléze Široké) jsme v čísle 11 bydleli od roku 1957 já s bratrem Jiřím a s našimi rodiči. Později jsem v tomto bytě (až do začátku tohoto století) bydlel už sám a není bez zajímavosti, že svou pracovnu – jak jsem po mnoha letech zjistil – jsem měl v pokoji, kde psal a dožil svůj život významný český básník Antonín Sova. Dnes má na domě pamětní desku a asi by se divil, kdo všechno u nás přebýval, anebo kdo nás zde navštěvoval…
Za Jiřím sem chodíval Jiří Šlitr nebo Ivan Vyskočil, o necelé dvě desítky let tu pak bývali mými hosty zpěváci a zpěvačky Miki Volek, Václav Neckář, Helena Vondráčková, Karel Černoch, Dáda Patrasová, Ljuba Hermanová, herci Štěpánka Haničincová, Věra Křesadlová, Hana Brejchová, Josef Dvořák, Boris Hybner, Ladislav Jakim, muzikanti Ferdinand Havlík, Jaromír Klempíř, z cizinců například německý malíř Horst Bartsch, americký básník Allen Ginsberg, půl roku jsme tu měli společnou chodbu s rockerem Ivanem Kralem, přespal zde párkrát slovenský básník a textař Boris Filan, řadu let bydleli pod námi o patro níž Eliška Balzerová s manželem – mohl bych ještě dlouho pokračovat, ale…proč, žejo?
Úsměvné je, že v této ulici nikdy po celá ta léta neexistovala žádná kavárna, natož pak kavárna, která by nesla jméno Franze Kafky.
JE TO NĚKDY TĚŽKÉ…
Polské rádio OFF Radio Kraków už po týdnu ukončilo experiment s AI moderátory
Tento titulek jsem na Internetu objevil teprve nedávno. Je to čtení, které každého z nás, kteří jsme už věku tzv. seniorského, potěší.
11.listopadu 2024, napsal Milan Šurkala, následující aktualitu:
Předčasně skončil experiment polského internetového rádia OFF Radio Kraków. Zde se rozhodli vytvořit tři virtuální moderátory, kteří se starali o program rádia, u posluchačů se to ale nesetkalo s pozitivním ohlasem.
Polské internetové rádio OFF Radio Kraków se pokusilo rozběhnout debatu o vlivu AI na budoucnost, což se rozhodně povedlo. To se rozhodli učinit vytvořením tří virtuálních moderátorů rádia, přičemž projekt měl trvat tři měsíce, jenže už po pouhém týdnu byl kvůli výrazně negativním ohlasům ukončen. Novináři zde vytvořili tři postavy, byl zde 22letý Jakub „Kuba“ Zieliński, student audio inženýrství, 20letá Emilia „Emi“ Nowak, studentka žurnalistiky, a 23letý Alex Szulc, který ještě nedávno studoval psychologii. I když některá média projekt prezentovala tak, že rádio vyhodilo živé lidské moderátory a nahradila je AI protějšky, není to pravda. Za projektem stále stáli lidé. Ti připravili popisy pro vytvoření jednotlivých postav a jejich hlasu, prezentovaný obsah pak vytvářeli opětovně lidé, nicméně s pomocí systémů AI. Ty byly kontrolovány a ověřeny lidskými novináři, teprve pak byly převedeny na zvuk. Podobným procesem byl vytvářen i textový obsah pro web. Hudbu vybíraly tyto fiktivní postavy. Moderovaly denně a v plánu bylo i množství rozhovorů s osobnostmi světové i polské kultury. A tady narazili. Objevil se zde totiž rozhovor s Wisławou Szymborskou, polskou básnířkou a esejistkou. Potíž byla v tom, že ta je už více než 12 let po smrti, což spoustu lidí rozohnilo, přestože někteří ocenili kvalitu fiktivního rozhovoru.
V projektu byly využity AI aplikace jako ChatGPT, ElevenLabs nebo Leonardo.Ai. Podle šéfredaktora Marcina Pulita měl sice projekt trvat 3 měsíce, ale už po týdnu se objevilo tolik názorů a emocí, že neviděl smysl v dalším pokračování.
Zdroj: apnews.com, off.radiokrakow.pl
CHTĚL BYCH SE S VÁMI LOUČIT POKAŽDÉ NĚJAKÝMI POLSKÝMI AFORISMY. DNES JSEM VYBRAL TŘI, JEJICHŽ AUTOREM JE STANISLAW JERZY LEC.
„Většina lidí je vždy na straně většiny.“
„Tlustí lidé žijí kratší dobu, ale jedí déle.“
„Lidé žijte, dokud nebude nařízeno, že se má dělat něco jiného.“