31. března 2019 mi přišel od bratra mail:
“Nadešel den D. Vyrážíme z Dejvic okolo 13. hodiny, takže počítám, že ve dvě budeme ve staroslavném městečku Šemánovice. Těším se. J.“
O co šlo? Před Nostalgickou myš přijel avizovaného dne nákladní vůz a největší v Šemanovicích vystavené semaforské exponáty (opona z „Fausta“ a mapa Evropy z polistopadového představení) se chystaly na cestu do Prahy. Přibyly k nim: koňská hlava ze hry „Taková ztráta krve“ /z roku 1960/, křeslo Miroslava Horníčka ze hry „Šest žen“, kočárek z představení „Ten pes je váš?“, mikrofon Jiřího Šlitra z recitálu „Ďábel z Vinohrad“, nahatá slečna ze hry „Ach, ta láska nehezká“ a…a teď si na víc nevzpomenu. Všechny tyto předměty, které stejně už nebyly pár let v Nostalgické myši k vidění, neboť se nacházely v nepřístupné zadní místnosti, doplní Jiřího sbírku předmětů dalších, které se chystá vystavit ve svém Kufříku. A o tom, co bude na podzim v Praze v Dejvicích otevřeno pod názvem Kufřík, o tom se sourozenec rozepsal v posledním čísle semaforského časopisu „Stará fronta ZÍTRA“ a pilná fotoreportérka Ajrín Irena Zlámalová mi k jeho následujícím řádkům poslala hrst fotografií. Takže – prosím:
“Šel jsem nedávno Kyjevskou ulicí, co je hned za rohem u Semaforu, a zjistil jsem, že prostory, ve kterých byl donedávna obchod s módním zbožím, jsou k pronajmutí. Ještě dřív tam byl obchod, do nějž jsem kdysi rád chodíval, protože to byl obchod se starožitnými předměty, které miluju. Prodával je příjemný a vlídný pan Kučera, se kterým jsem se zastavil někdy jen na kus řeči. Nazval tehdy svůj obchod Antik Semafor, a už to svědčilo o tom, že mu nejsme jedno.
Teď byl ten prostor k pronajmutí, a já se rozhodl. Potřeboval jsem někde uskladnit spoustu věcí, které se vázaly k minulosti divadla Semafor, takže vyhodit je by byl zločin. A vzápětí jsem si řekl, že tomu skladišti dám podobu jakési stálé výstavky. Moje firma Semafor s.r.o. do toho investuje peníze, které se mně nejspíš nikdy nevrátí, takže se stanu mecenášem, a to jsem zatím ještě nikdy nebyl, tak si to aspoň vyzkouším.
A teď už to zkrátím: Na podzim okázale otevřeme tuto výstavní síňku, která ponese název KUFŘÍK, do nějž jsem nasypal hrst divadelních vzpomínek. Píšu to v první osobě, protože i písemně, na cedulkách, budu jakýmsi průvodcem po této expozici já. A prosím – nepodezírejte mě ze zduřelé neskromnosti. Důvod je totiž ten, že jsem dnes jediný obyvatel planety Země, který všechno, co se týká Semaforu, pamatuje.”
