Vzpomínka na pana profesora Milana Knížáka se váže k datu 31.října
1998. Nedlouho po jeho návštěvě šemanovické Nostalgie a veřejné
rozhlasové nahrávce Nostalgické muzeum zábavy, jsem napsal tento
malý článek.
Připomeňme si pana profesora ve smutný den jeho pohřbu
jako roztomilou a úsměvnou vzpomínku, kdy nás kdysi navštívil…
Pan profesor Knížák nejenže v Nostalgické myši 26.září 1998 pohotově a chytře zodpověděl každou otázku, kterou dostal,ale byl dokonce ochoten nám zahrát a zazpívat několik svých písní. A tak jej můžeme vidět u piána, na které kdysi hrával také Jiří Šlitr
Profesor Knížák se mi jevil vždy jako výstřední člověk, ale vždy byl velmi přímý a nebojácný, před jeho odvahou, s jakou se vyjadřoval v roce 2022, hluboce smekám: „…Nikdy jsem neměl vztah k Sovětskému svazu, ale nikdy mě také nenapadlo, abych kvůli tomu zatratil ruské umění – fascinující ruskou literaturu, neuvěřitelné výtvarné umění a monumentální hudbu.
Dnes u nás protiruská hysterie dosáhla takových směšných vrcholů, jako je přejmenovávání Ruské zmrzliny na Ukrajinskou a vysunutí ruských děl z repertoáru Národního divadla…“