W.C.FIELDS (1879 – 1946)

W.C.FIELDS (1879 – 1946)

Dodnes vycházejí v Americe knížky, podepsané jeho jménem. Jsou to knížky o něm i knížky obsahující jeho výstupy, úvahy a jiné literární práce.

WILLIAM CLAUDE FIELDS byl kabaretní hvězdou již na počátku 20. století. Poprvé se před kamerou objevil v roce 1915. Podobně jako u nás Vlastovi Buriano­vi i W. C. Fieldsovi přinesl největší popularitu až zvukový film. U nás se s Fieldsem promítaly kdysi pouze dva filmy – „Kdybych měl milión“ (1932) a „David Copperfield“ (1935). Nejčastěji ztělesňoval postavy opilců, povalečů, chvástalů.

Ukázky z Fieldsova svérázného literárního humoru jsem vy­bral ze dvou knih: „W. C. Fields — jeho výstupy a úspěchy“ (1967) a „Fields by měl být prezidentem“ (1972).

PROBLÉM VELKÉHO DÁMSKÉHO KLOBOUKU V DIVADLE

Je dokonale správné naklonit se dopředu a zašeptat do ucha dámě, jejíž klobouk vám vadí: „Madam, by­la byste tak laskava a sundala si ten lavór?“ Poté jí dejte třicet vteřin a jestliže nebude reagovat, lehce spusťte na vršek jejího klobouku svou vycházkovou hůl. Nemáte-li hůl, postačí deštník.

NEBEZPEČÍ HLASU ZE ZADNÍHO SEDADLA

Vývoj nejmodernějších dopravních prostředků ve Spojených státech stále pokračuje. Výrobci mají za sebou třicet let rychlého pokroku ve zdokonalování automobilu a jeho příslušenství. Což takhle strávit trochu ča­su na zavedení masové produkce vý­jimečně cenného příslušenství? Mám na mysli příslušenství v podobě ma­lé ženušky, která by seděla na zad­ním sedadle vozu, aniž by kdy vy­křikovala: „Zpomal, Harvey!“ Osobně znám jeden jediný způsob, který doporučuji k obraně proti hlasu ze zadního sedadla. Když křičí: „Zpo­mal!“, zpomalím. Zpomalím, až vlast­ně úplně zastavím. Vylezu z auta, za­bouchnu dvířka a jdu zpátky do měs­ta pěšky.

O PRODEJI VYSAVAČŮ

Když jsem ještě prodával vysava­če, hned první den jsem vyrazil do ulic a vyhlédl si parádní dům, skrz jehož okno jsem zahlédl dámu, za­městnanou čištěním koberců pomoct zastaralého oprašovátka. Zaklepal jsem na domovní dveře a představil jsem se se svou osvědčenou, nikdy neselhávající galantností. Dáma vy­padala skepticky, neřekla ani slovo.

Madam,“ řekl jsem, „dovolte mi jen, abych vám předvedl ten zázračný vynález.“ Načež jsem vzal vysa­vač a vrhl se do práce na čištění obývacího pokoje. Čistil jsem kobe­rec, dokud nebyl tak čistý, že by se z něj dalo jíst — ačkoliv připouštím, že normální stůl bývá mnohem po­hodlnější.

Dáma pouze přihlížela.

Moje sebevědomí poněkud stouplo i tak jsem strávil další půlhodinu nad pohovkou v jídelně. Přesto jsem se nedočkal jediného slova. Rozhod­nut neztratit slibného zákazníka, vynesl jsem přístroj do prvního patra a strávil jsem zbytek dopoledne nad koberci v ložnicích. Má snaha byla však stále odměňována jen mlčením. Nakonec jsem pozbyl trpělivosti. Udýchaně jsem ze sebe s námahou vypra­vil: „Madam, řekněte mi jen jedno jediné — máte či nemáte zájem o koupi tohoto vysavače?“

Dobře, pane,“ odpověděla. ,,Budete ale muset počkat až přijde paní domácí. Já tady jenom uklízím.“

Napsat komentář