Populárním se u nás tento zpěvák stal už ve druhé polovině padesátých let celou řadou nahrávek s orchestrem Gustava Broma. První jeho EP v Supraphonu vyšlo v roce 1956. Své hity (obvykle převzaté z repertoáru světoznámých zpěváků) u nás zpíval výhradně francouzsky, snad jen některé nahrávky s Bromovým orchestrem „na vývoz“ nazpíval i v angličtině.
Osobně jsem měl v jeho podání nejvíc rád píseň Mexico (z operety Mexický zpěvák), Bécaudovu a Aznavourovu sambu Me-que, me-que a Porterovu píseň C’est Magnifique. Mario Tuala byl ovšem mnohem známější v německy mluvících zemích – v NSR, NDR, Rakousku a Švýcarsku. (V Německu na gramofonové desky nazpíval například německou verzi slavné Kristýnky od našeho Zdeňka Petra.)
Co jsme tenkrát, na přelomu padesátých a šedesátých let o Mario Tualovi nevěděli?
Teprve před nedávnem jsem se zjistil, že časopis DER SPIEGEL ve svém 30. čísle v roce 1961 přinesl následující smutnou zprávu, v níž jsem se dočetl i o původu jeho exoticky znějícího jména:
ZEMŘEL MARIO TUALA, 37, občanským jménem Eckhart Schultz-Ewerth, berlínský zpěvák populárních písní, syn posledního německého guvernéra Samoi (stát v západní části Samojských ostrovů v Polynésii. Pozn.OS)se utopil v řece Havel. Tuala (samojské jméno „On stavějící na řece“) zřejmě uklouzl, když odvazoval loď od břehu, hlavou narazil na molo a v bezvědomí spadl do 70cm hluboké vody.
(Zdroj foto: Internet)