Rok 1983. Doba, kdy si člověk na výlet do zahraničí nemohl vyměnit peněz, kolik chtěl. A tak se mi tenkrát přihodilo, že když jsem se ocitl na několikadenním zájezdu karlínského Hudebního divadla do Vídně, mohl jsem pouze závidět těm, kteří měli našetřené šilinky na vstupné a na cestu do okrajového divadla, kde zrovna vystupovala velká filmová a divadelní hvězda třicátých let Marika Rökk, zpěvačka, herečka a tanečnice s maďarskou krví v žilách, rakouskou státní příslušností a místem narození v Káhiře. Tradují se o ní historky, jak v dobách třetí říše provokovala mocné: Hrozně pohoršila Josefa Goebbelse tím, že už ve 40. letech jako jedna z prvních odhodila podprsenku, což se prý tehdejšímu německému ministrovi propagandy údajně pranic nelíbilo. A když se jí Adolf Hitler, okouzlený jejím šarmem a půvaby, zeptal, zda vůbec existuje něco, co by snad neuměla, odpověděla mu prý: „Neumím říkat Heil Hitler a nikdy se to nenaučím.“ Z mnoha výpravných operetních a revuálních filmů s Marikou Rökk, známých i u nás, připomeňme alespoň tituly: Gasparone, Kora Terry, Noc v máji, Tanec s císařem, Žena mých snů. Ještě v roce 2000 se o ní psalo, že: „Marika stále ráda tančí a dodnes vyhodí své skvělé nohy vysoko nad hlavu.“ Hrála v operetách a muzikálech Čardášová princezna, Netopýr, Hallo Dolly, Maska v modrém, My Fair Lady a v mnoha dalších. Napsala knihu svých pamětí pod názvem Srdce s paprikou a později vystupovala ještě také společně se svou dcerou Gaby.
Trávil jsem vídeňský večer roku 1983 sám a po celou dobu jsem si pobrukoval savnou píseň Music, music, music!, kterou jsem v podání Mariky znal už od dětství (a v Semaforu ji o mnoho let později zpívala Jitka Molavcová).
Když se někteří členové divadla sešli ráno u snídaně, se závistí jsem naslouchal s jakým obdivem hovořili o představení v němž excelovala sedmdesátiletá Marika. Nejvíc nadšený byl slavný Limonádový Joe, Karel Fiala: „Spustili ji doprostřed jeviště na rozhoupané hrazdě a pánové, jak potom tančila a zpívala, s jakým temperamentem, úžasné! A ještě si ze sebe dělala legraci, když se významně poplácávala na věkem už trochu zakulacené bříško…“
Nu, když jsem se tenkrát s Marikou Rökk nemohl setkat osobně, alespoň jsem si na jedné internetové aukci koupil její fotografii s věnováním. Taky dobrý!
