RODA  RODA (1872 – 1945)

RODA RODA (1872 – 1945)

Známý vídeňský humorista, satirik, kabaretiér, novinář, prozaik, dra­matik, scénárista, důstojník z povolání, před tím studující práva – to vše pat­ří k jednomu jedinému jménu. Roda Roda, vlastním jménem Sandór Friedrich Rosenfeld, zemřel v New Yorku, kam emigroval před ně­meckým fašismem v roce 1938. Napsal řadu knih, počínaje „Vojenskými po­vídkami“ z roku 1905, až po „Červenou vestu“, která vyšla v roce 1945. Česky vyšla jeho knížka črt, anekdot, aforis­mů a dalších drobných literárních žán­rů, ve kterých nejvíce vynikal, s ná­zvem „Jeden den králem“ (1911). Jeho aforismy se citují dodnes, stejně tak, jako anekdoty, v nichž nezřídka sám vystupuje. Objevovaly se už ve svaz­cích knižnice Veselá mysl, najdeme je v legendárním Trnu, v Přestávkách di­vadla Vlasty Buriana a v mnoha dalších dobových časopisech.

Vlasta Burian a Roda Roda

S Vlastou Buria­nem se Roda Roda setkal nejednou. Přímo i nepřímo. Upravoval dialogy německé verze zfilmovaného „C. a k. pol­ního maršálka“ a sám si v tomto fil­mu z roku 1930 zahrál roli pravého maršálka. Německá verze této první české zvukové filmové veselohry zís­kala Burianovi rázem velké sympatie u německých a rakouských filmových diváků a je jisté, že nemalý podíl na tom měla právě také spolupráce Rody Rody. Tři roky před tím, v březnu 1927, uved­lo Divadlo Vlasty Buriana satirickou komedii Rody Rody „C. a k.“, v níž Burian vytvořil roli arcivévody z Vicenty.

Roda Roda byl u nás známý už před 1.světovou válkou. V prosinci 1913 byl např. hlavní hvězdou své mimické aktovky „Bílé stíny“, ve které vystoupil na scéně pražského kabaretu Lu­cerna, ve své obligátní červené vestě. Tehdejší Zajímavé noviny o červené vestě Rody Rody napsaly, že „je to snad symbol jeho zlomyslné nevázané mysli, jež ve všem hledá potravu pro svou ironii“. (Druhá zajímavost: V červené vestě začínal Jiří Suchý v roce 1956 v pražské Redutě, aniž věděl, že už někdo v červené vestě před desítkami let před ním vystupoval.)

Roda Roda jak jsem ho nakreslil
Roda Roda s Anny Ondrákovou

Z bohaté literární tvorby, kte­rou Roda Roda po sobě zanechal, vy­bírám nové překlady Milana Faltuse z knihy „Donner und Doria“, vydané v Berlíně, roku 1927.

Návštěva

Znám svého syna… proto jsem si ho vzal už o jedenácté stranou.

Poslyš, chlapče,“ řekl jsem, „dnes v poledne přijde na návštěvu strýc Willibald. Strýček má křivé nohy. Nebylo by hezké a hrozně by ho to mrzelo, kdyby ses mu třeba smál…“

Ale tatí? Co si o mně myslíš?“

Když se strýc dostavil, obkroužil ho můj synáček velkým obloukem a pronesl:

A i kdyby někdo neměl nohy vů­bec – takovým věcem já se nesměju.“

*

Nehnul se

Jednoho dne jela Jeho Excelence rakouský ministr Enenkel z Vídně do Mnichova.

Po cestě, v Sankt Pölten, se otev­řely dveře kupé a vstoupil úplně cizí muž a posadil se naproti mi­nistrovi.

Promiňte,“ řekla Excelence, „ku­pé je rezervováno.“ Muž se ani ne­hnul.

Pane! Kupé je rezervováno,“ řek­la Excelence již důrazněji.

Muž se ani nehnul.

Panel patrně nevíte, s kým máte tu čest! Zde je moje vizitka.“

Muž ji lhostejně zastrčil.

To už bylo na ministra moc; vyrazil ven, k výpravčímu, který stál na peróně: „Do mého rezervovaného kupé vnikl cizí muž, prosím, konej­te okamžitě svoji povinnost!“

Ale jó, hned to vyřídíme.“ Vý­pravčí šel k cizímu pánovi a že aby mu vysvětlil, jak to, že…atd.

Místo odpovědi mu však muž s le­dovým klidem podal vizitku – tu, kterou právě dostal. Výpravčí si pře­četl jméno, zblednul a vrátil se k Excelenci, která čekala na výsledek jeho zákroku.

Pěkně prosím,“ šeptá výpravčí Excelenci, „jsou vod tý dobroty, nedělaj z toho aféru, já bych s tím měl potíže. To je Enenkel, ten bl­bec, s tím nic nenadělaj!“

Napsat komentář