Známí-neznámí

Přiznávám, že jsem ještě před několika lety nevěnoval tomuto umělci pozornost. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by on, jeden z nejpopulárnějších herců německy mluvící hudební a divadelní scény, známý kdysi i u nás z divadla i z filmového plátna, byl ještě živ a navíc stále ještě aktivní!

21. prosince 2014 citovaly jedny noviny to, co jsem napsal na svém facebookovém profilu: „Právě před chvílí jsem se dozvěděl, že dneska zemřel náhle ve Švýcarsku zpěvák, jemuž jsem zrovna…

Tak jsem se dočetl na internetu, že k největším hvězdám 32. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj 2007 bude patřit houslista Gidon Kremer, který s orchestrem Kremerata Baltika uvede díla P. I. Čajkovského a D. Šostakoviče.

Malá vzpomínka – 21. října 2016 zemřel v Berlíně ve věku 79 let filmový a divadelní herec, zpěvák a spisovatel Manfred Krug. Narodil se v NSR, žil v NDR a nakonec…

Řekne-li se „nejslavnější buřinka v dějinách filmu“, každý vysloví jedním dechem jedno jediné jméno – Charlie Chaplin. Nebyl však jediný, pro něhož byl neodmyslitelnou součástí jeho kostýmu tento tvrdý, černý klobouk.

Rodným jménem Shirley MacLean Beatty, se narodila v Richmondu, ve státě Virginia. Už jako malá toužila být baletkou. Začala navštěvovat baletní školu, po čase ji však opustila a začala se…

Nádhernou, ztřeštěnou komiku bratři Marxů známe u nás z americ­kých filmových komedií třicátých let – „Kobylkáři“, „Kachní polévka“, „V cirkuse“ a „Noc v opeře“. (Kdysi jsme v televizi viděli ještě také krátkometrážní televizní komedii z roku 1960, „Neuvěřitelná loupež klenotů“, kdy se trojice nejslavněj­ších bratrů objevila před kamerou na­posled.)

Harpo Marx hrál ve všech komediích v neměnné masce: Měl bílou kudrnatou paruku, byl vždy němý a dorozumíval se se svým okolím vý­hradně gestikulací anebo pískáním na prsty. Byl vynikajícím hudebníkem, pří­mo špičkovým hráčem na harfu. Své paměti (které napsal ve spolupráci s Rowlandem Barberem), vydal pod názvem „Harpo speaks!” — „Harpo pro­mluvil” — v roce 1961. A právě z těchto pamětí pochází následující historka z Harpova dětství…

V roce 1989 jsme u nás nějaký čas mohli sledovat program ruské televize. Tehdy jsem viděl televizní seriál Dvanáct křesel, v němž jsem konečně mohl plně docenit komediální herectví Andreje Mironova.