21. prosince 2014 citovaly jedny noviny to, co jsem napsal na svém facebookovém profilu: „Právě před chvílí jsem se dozvěděl, že dneska zemřel náhle ve Švýcarsku zpěvák, jemuž jsem zrovna v těchto dnech dopsal dopis, kterým jsem chtěl navázat na naše rozhovory z let 1966-67. Už si ten můj dopis nepřečte. Z jeho náhlého odchodu je mi moc smutno. Byl vždy vstřícný, usměvavý kliďas, působil velmi optimisticky, byl sportovní typ a chlap jak má být.“ Omlouvám se, že cituji sám sebe, ale je to moje okamžitá autentická reakce na odchod zpěváka, který byl hvězdou první velikosti nejen doma, ale ve všech německy mluvících zemích. Jürgens žil převážně ve Švýcarsku, kde se zhroutil při procházce v Gottliebenu a po převozu do nemocnice i přes snahu lékařů zemřel. Setkal jsem se s ním kdysi před jeho koncertem v pražské Lucerně, shodou okolností den po té, co zde vystoupil tehdy už legendární Gilbert Bécaud. Když jsem mu o tom pověděl, svěřil se: „S Bécaudem jsme zatím napsali jednu písničku, on hudbu a já text, ale věřím, že spolu budeme spolupracovat i nadále.“ Na otázku, co soudí o našich zpěvácích, odpověděl: „Já znám nejlépe Karla Gotta, se kterým jsme přátelé, a jsem přesvědčen, že má před sebou světovou popularitu. Také se znám s Waldemarem Matuškou, ten ale, myslím, takové mezinárodní vyhlídky jako Gott nemá. Pro Karla se teď chystám napsat jednu písničku, ale do budoucna věřím, že většina jeho písniček na západoněmeckých deskách, bude ode mne.“
Jak možná víte, zůstalo nakonec jen u té jedné písničky Tausend Fenster – Tisíc oken, se kterou Karel Gott vystoupil za Rakousko v soutěži Velká cena Eurovize v Londýně.
Druhý den po té smutné zprávě ze Švýcarska jsem zavolal Karlu Gottovi s dotazem, jak na Uda Jürgense, se kterým se v průběhu let setkával při různých příležitostech hlavně v německé televizi, vzpomíná. Karel Gott se rozpovídal ochotně (jinak to ostatně ani neumí): „Udo všechny své koncerty velice prožíval. Hrozně mu dělalo dobře, že při nich dámy v publiku omdlévaly. Schválně se na konci koncertu ještě vracel v županu jako ze sprchy a ještě přidával, zatímco dámy byly pochopitelně zvědavé, jestli pod tím županem něco má. To byly jeho triky. Někdy jsem se musel smát, třeba tomu, že v šatně pil vždycky heřmánkový čaj – pít zrovna heřmánkový čaj je blbost, po něm se člověk přece potí, jenomže to on právě chtěl, aby fanynky viděly ještě víc, jak se jim rozdává! Vystupoval přes padesát let ve velkých, narvaných sálech a kromě několika tradicionálů zpíval jen své písně, ke kterým si skládal hudbu i texty. V tom byl neuvěřitelný! Když se to tak vezme, tak ta jeho smrt byla nádherná – měl koncertní šňůru a před sebou ještě asi pětadvacet koncertů, takže odešel uprostřed práce a velkých úspěchů. Měl jsem Uda Jürgense rád. A mnohé jsem se od něj také naučil.“
Udo Jürgens vystupoval v Československu nejednou. V Bratislavě zpíval například na festivalu Zlatý klíč a Zlatá lyra, v televizi si zahrál sám sebe s písní Sag mir wie – Řekni mi jak, v hudebním seriálu Píseň pro Rudolfa III. a v Supraphonu mu jak v jeho podání, tak i v podání našich zpěváků, vyšlo na deskách také několik písniček. V listopadu 2015 jsem v Mnichově uviděl propagační letáky, které zvaly na koncert hvězd z muzikálu Ještě jsem nebyl v New Yorku. Němečtí populární zpěváci Andreas Bieber, Annika Bruhns, Karim Khawatmi a Sabine Mayer vybrali ty nejhezčí písně a šansony Udo Jürgense pro vystoupení s názvem Merci Chérie.
Jeden leták jsem si přivezl na památku. Pro vzpomínku na svá dvě dávná milá setkání s panem Jürgensem…
