Přiznávám, že jsem ještě před několika lety nevěnoval tomuto umělci pozornost. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by on, jeden z nejpopulárnějších herců německy mluvící hudební a divadelní scény, známý kdysi i u nás z divadla i z filmového plátna, byl ještě živ a navíc stále ještě aktivní! V Německu žijící herec a zpěvák narozený v Holandsku, Johannes Heesters, je totiž podle Guinnessovy knihy rekordů nejstarší aktivní herec na světě! 5.prosince 2008 oslavil už neuvěřitelné 105 narozeniny. Když jsem jej nedlouho před oslavou požádal o krátké písemné interview, odpověděli mi z agentury, kterou je zastupován, ať jsem trpělivý neboť pan Heesters právě zkouší v divadle (roli císaře Františka Josefa). A tak mi nakonec udělalo radost alespoň to, že mám dnes od něj podepsané CD, které nazpíval ve svých 102 letech, a poslední knížku o jeho životě.
Když po své stovce uskutečnil po více než čtyřiceti letech koncert ve své rodné zemi, v nizozemském Amersfoortu, demonstrovalo proti jeho vystoupení před místním divadlem několik desítek lidí vyčítajících mu, že zpíval pro nacistický režim. Heesters však nikdy ze šíření nacistické propagandy obviněn nebyl a sám popírá, že by za války zpíval třeba jen pro německé vojáky. Divadlo, před nímž ta malá demonstrace probíhala, prý praskalo ve švech a ovace publika nebraly konce. Dojatý Heesters se pak ke svému triumfálnímu koncertu vyjádřil ještě dodatečně na svých webových stránkách: „Děkuji vám všem za dojemné uvítání, za váš velký aplaus, za vaši přízeň a za to velké množství květin a dárků, děkuji za vaše blahopřání, za vaší věrnost. Pro mne a pro moji rodinu to byl velmi dojemný večer…“
Přemýšlel jsem o těch demonstrujících před divadlem a přiznám se, že s tím mám problém. Ale nechci to rozebírat, protože bych si přál tímto článkem především složit hold herci a zpěvákovi, který obdivuhodně až do současnosti přináší svému početnému publiku radost připomínáním dávných operet i muzikálů v jejich nesmrtelných melodiích. Nesčetněkrát hrál Johannes Heesters Danila v Lehárově Veselé vdově a prý sám Franz Lehár mu vysekl poklonu: „Pane Heestersi, vy jste můj nejlepší Danilo!“
Pátral jsem po tom, kdo je u nás stále ještě Heestersovým obdivovatelem a pamětníkem doby jeho největší slávy. „Byl to vyhlášený elegán,“ prohlásil o něm ještě loni v létě sedmadevadesátiletý spisovatel Adolf Branald. Dodnes na něj vzpomíná i pětadevadesátiletá herečka Zita Kabátová, která se s ním ve třicátých letech osobně setkala na Barrandově: „Potkali jsme se tenkrát v maskérně – byl to velký fešák a velká hvězda…“ Zpěvák Standa Procházka mi pro změnu vyprávěl o tom, jak se s Heestersem srazil na Václavském náměstí ve dveřích hotelu Ambassador a jak se mu z toho rozklepala kolena: „Den před tím jsem se byl na něho podívat v divadle, na Lehárově operetě Hrabě Luxemburg. Heesters měl přes dvacet opon a potlesk Pražanů nebral konce! Nakonec si tam na jevišti lehl a žertoval, že už se nemůže dál děkovat. On měl skvěle posazený hlas a úžasné výšky! Pokud mám říci, jaké jsem měl jako začínající zpěvák vzory, pak musím jmenovat Járu Pospíšila a zároveň Johannese Heesterse!“ Nu, dodejme, že Heesters nebyl pro Standu Procházku vzorem jen svým zpěvem, ale i svou dlouhověkostí – pan Procházka totiž letos oslaví už své devadesátiny.
Čím připomenout Johannese Heesterse dnešním českým divákům a posluchačům? Od roku 1924, kdy byl film ještě němý, natočil v rozmezí bezmála osmi desítek let (!) ke stovce klasických i televizních filmů. Naše televize z nich uvedla v devadesátých letech například snímek, v němž byla Heestersovou partnerkou neméně slavná zpěvačka, tanečnice a herečka Marika Rökk. Vysílal se pod názvem Gasparone, veselý dobrodruh. Dvojici Rökk – Heesters jsme u nás ostatně mohli vidět už kdysi např. ve filmu Tanečnice Janina. Slavné jsou také filmové přepisy operet Netopýr či Veselá vdova.
O Johannesu Heestersovi se říká, že byl celý život ve fraku a s cylindrem velice šaramantní pán, vždy obklopený krásnými ženami. Pokud vím, o obdivovatelky a ctitelky neměl ani nouzi ani ve svém úžasnému vysokému věku. Není čemu se divit, když kromě svého pohledného zevnějšku a podmanivému hlasu byl ještě navíc i mistrem bonmotů. Tady je jeden z nich: „Zdařilý kompliment je šaramantní zveličení malé přednosti.“
Heestersova vitalita vitalita a optimismus dává člověku špetku naděje, že by se také mohl dožít nějakého úctyhodného věku. (Zvláště když i fotografie z poslední doby zachycovaly Johannese často se zapálenou cigaretou v ruce.)
