Vážení přátelé, dostávám různé zajímavé zprávy a dnes už jsem se neudržel a rozhodl se vás o některých z nich informovat.
Jelikož vím, že i fanoušci z Čech se vypravují na cestu do Bratislavy, aby navštívili MM kabaret humoristy, glosátora, komika, hudebníka i zpěváka Milana Markoviče, upozorňuji na jeho první představení v nové sezóně:
Ze zahraničních zajímavostí zveřejňuji kde všude se odehraje turné francouzské zpěvačky Camille Bertault. Letos se Camile v Semaforu neobjeví – nenašel se vhodný termín. Můžeme se proto snad těšit na její koncert v příštím roce a letos se potěšit alespoň novým albem, které natočila se svým tatínkem, jazzovým pianistou,
Kvalitní náhradou za Camille bude určitě koncert, který v Semaforu uvedou sestry Martha a Tena Elefteriadu.
Před časem jsem objevil (po Zaz a Camille Bertault) další zajímavou francouzskou zpěvačku Cyrille Aimée, která vystoupí poprvé v Praze v Paláci Akropolis, ve čtvrtek 26. října v 19:30 hod.
Pořadatelská agentura Rachot uveřejnila její zajímavý životopis:
„Zpěvačka s kořeny ve Francii i Dominkánské republice užívá improvizaci nejen v hudbě, ale i v životě. Z tajných večírků s romskými muzikanty ve Francii se propracovala na Broadway, na prestižní jazzové festivaly, i k nominaci na Grammy. Podobně jako Bobby McFerrin pracuje Cyrille Aimeé s krabičkou zvanou looper, ale klade přitom daleko větší důraz na rytmus. Vyrůstala v městečku Samois-sur-Seine jižně od Paříže. Zhruba o tři dekády dříve se v témže městě shodou okolností usadil kytarista Django Reinhardt, označovaný za průkopníka romského jazzu. Město Samois-sur-Seine díky tomu hostilo každý červen festival věnovaný jeho odkazu. Na okolních loukách tábořili romští kočovníci, a když rodiče tvrdě spali, Cyrille utekla oknem a přidala se k muzikantům. “I když sousedé rodiče varovali, že si koleduju o malér, nikdy mě nechytili. Můj cikánský kamarád na mě z dvorku zahvízdal a potají mě odvedl k ohni uprostřed tábora. Romský způsob života i kultura mě fascinovaly.” Když jí bylo čtrnáct, romský hudebník jí daroval červenou kytaru a Cyrille ho za odměnu naučila číst. Studentská léta strávila vystupováním k kavárnách a klubech v Paříži. Později získala stipendium na hudební školu v New Yorku, a po nocích vystupovala v jazzových klubech. Tehdy začala užívat looper: “Zpěvák nedokáže zpívat v akordech, jako klavír či kytara. Ale s looperem to možné je, můžete tak pokládat jednu vrstvu zpěvu na druhou.”Mezi znalci vzbudila ohlas: měla talent, charisma, smysl pro humor, a její hlas jste identifikovali od první noty. Pravidelně koncertovala v Birdlandu i dalších slavných klubech, získala cenu v soutěži na festivalu v Montreux. The New YorkTimes o ní píše jako o “prudce stupající hvězdě v galaxii jazzových zpěvaček.” Jejím největším darem je schopnost posluchače vtáhnout do děje svých písňových příběhů. Ocenil to i Stephen Sondheim, jeden z největších žijících broadwayských skladatelů, když ji spolu s dalšími muzikálovými hvězdami obsadil do show, kterou doprovázel Wynton Marsalis se svým Jazz at Lincoln Center Orchestra.“
O radostnou zprávu se se mnou podělil náš vynikající malíř a karikaturista Pavel Matuška. V posledních létech boduje ve všech mezinárodních soutěžích kresleného humoru a ne jinak tomu bylo i letos:
„Medzinárodná porota súťaže kresleného humoru Antihybrid udelila ceny týmto autorom:
1.cena. Pavel Matuška , Česká republika
2.cena: Pawel Kuczynski, Poľsko
3.cena: Raed Khalil, Belgicko
Cena: Galérie kýchania mozgu: Constantin Sunnerberg, Belgicko
Cena: PRERAG, MVO: Igor Lukyanchenko, Ukrajina
Súťaž podporili Medzinárodný vyšehradský fond a Fond na podporu umenia.“
Jsou zprávy radostné a zprávy smutné. A těch druhých bylo v posledních týdnech a měsících víc než dost. Odešla kamarádka Yvonne Přenosilová (psal jsem o ní v 38.čísle týdeníku Rytmus života) a pak jeden po druhém odcházeli lidé mně blízcí – podívejte se na tuto fotografii: Z žijících tu zůstávají pouze Zdeněk Svěrák, Jiří Suchý a já. Ostatní už tuto řadu dříve či později opustili (zleva): Filmový historik a scénárista Pavel Taussig, filmový dramaturg a scénárista Václav Šašek, filmový režisér Vladimír Svitáček, hudební publicista a historik Jiří Černý (a ta dáma na konci řady byla Bibi Haasová, vdova po herci a režisérovi Hugo Haasovi)…
Abych nekončil až tak smutně, přidávám fotografii, kterou pořídila a zveřejnila na Facebooku paní Dana Strouhalová. Cedule ji potěšila, stejně jako mě a snad i vás.
Krásné dny a hodně štěstí přeje všem váš Ondřej.