Psal se rok 1955 a v novinách se objevilo, že kino na Václavské náměstí bude promítat plastické filmy. „Chtěl bys jít Ondroušku na plastický film?“ zeptala se mě maminka. „Chtěl bych!“ A tak jsme šli.

Kolik historek kolovalo a Hugo Haasovi a Karlu poláčkovi! Většina z nich se odehrála v prostředí, které ba milovali – v kavárnách, v nichž se scházívali s přáteli. Haas s Poláčkem se měli ve zvyku neustále “usazovat”. Jednou prý si Poláček do Haase zaryl, ale vtip se mu moc nepovedl. Haas se chopil příležitosti a s vážnou tváří se obrátil ke společnosti: “Počkejte, pánové, mějte trpělivost – to on Poláček když udělá vtip, přidá k němu určitě ještě něco pro zasmání.”

V roce 1984 vznikl v Rychnově nad kněžnou celostátní tematický seminář nazvaný FILMOVÝ SMÍCH. Na jeho vzniku měl hlavní zásluhu filmový historik dr.Pavel Taussig. Ze semináře se časem stal skvělý festiválek, představující velké osobnosti českých filmových komedií a veseloher (Hugo Haas, Jindřich Plachta, Vlasta Burian, Jan Werich, Ferenc Futurista, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Šlitr aj.)

Někdy v sedmdesátých letech minulého století mi jednoho dne kamarádka Štěpánka Haničincová, dlouholetá televizní hvězda pořadů pro děti, přinesla knížku a povídá: „Tuhle roztomilou knížku si musíš přečíst, konkrétně tobě se bude určitě líbit.“

Tenkrát mi ještě nebylo ani třináct let, když se připomínalo 100. výročí narození Viktora Ponrepa (Dismase Šlambora vlastním jménem) který byl průkopníkem kinematografie a majitelem prvního stálého kina v Praze.