(5) 6.9.2021
Tak to se mi stává a stalo se i dnes – začnu psát jednu příhodu z dětství, a když už mám skoro konec, tak mi napsané někam zmizí a já si nenechám poradit jednoduchou věc – rozepsané si hned po první větě uložit.
Takže dneska opět moje první kreslené vtipy let.
No ani se mi nechce věřit, že o indiánském náčelníkovi vyšel tento vtip v Dikobrazu v roce 1964. Spíš si myslím, že jsem se spletl o jedno desetiletí, že to bylo v letech sedmdesátých, jenomže zase mám u těch šedesátých let napsáno, že to vyšlo v březnu. No, jak se má v tom člověk po tolika letech vyznat? Pravda je, že už je to dneska jedno.
Tak se mějte do zítřka dobře. A držte mi palce, ať už si dám větší pozor – u počítače je z naší generace málokdo „mistrem světa“.
Moc milé! Děkuji
Dikobrazí náčelník nemá chybu. Chybu u počítače lze udělat kdykoliv. Když jsem již uměl programovat, tak po návratu z Řecka jsem nenávratně smazal 310 snímků, jen to fiklo. Čobolo,tobolo.
Jo počítače! Ale my dříve narození se nedáme, že?
Tak držím palce a děkuji za každodenní příhody k pousmání. Smích léčí!!!!
Moc zdravím pane Ondřeji a díky za krásné příspěvky. Váš doživotní věrňák Marcel.
Díky za ranní usmání. Každodenní povídání fakt nemá chybu. A co se počítačů týká , jako zástupce dříve narozených, se pasují tak na okresní přebor. Nashle zítra.
Starší,ale pořád dobré…
Jéje, počítač vždy vymyslí něco, aby Vás dostal. Je to podšívka. Já už jsem si říkala, čím by se dal přemluvit k lepší spolupráci, o kamarádství nemluvě. Tak se na něj usmívám, povídám si s ním, občas i pochválím, pohladím. Hezký den a bez strhaných rysů.