(2) 3.9.2021

Tak jsem se dneska chystal vychválit včerejší koncert svého bratra, přenášený přímým přenosem z plovoucího pódia na Vltavě, pak mě ale napadlo upřednostnit zprávu pro ty, kterým třeba včera unikla, že v Aténách zemřel nejslavnější řecký hudební skladatel Mikis Theodorakis.

Zemřel ve věku 96 let a kdyby nesložil nic jiného, než hudbu k filmu Řek Zorba, zajistil by si věčnou slávu. Pro mě Řecko rovná se Theodorakis. A honí se mi vzpomínky hlavou, tím spíš, že se moje žena Johana se svou sestrou v tuto chvíli zrovna balí na cestu do řecké Leptokarie, místa, které jsem si kdysi zamiloval a nikdy jinam jsem na dovolenou nejezdil.

Nevím, co mě to napadlo, vzepřít se letošní cestě a definitivně se rozloučit s představou, že se tam ještě někdy vypravím. Nelituju toho rozhodnutí, ale říkám si (ač to může znít podivínsky), že bych letos poprvé letěl do Řecka s vědomím, že už tam nežije žádný Mikis Theodorakis…

Tak to by tak bylo pro dnešek všechno. O svém bratrovi, kterému jen na pontonovém pódiu na Vltavě přihlížela tisícovka diváků, nemluvě o divácích televizních, anebo o těch, co postávali na mostě nebo na břehu, o něm zas až někdy jindy – těch příležitostí budu mít ažaž. Zítra bych se totiž rád vrátil ještě k těm filmovým Karlovým Varům.